V předchozím článku jsme si ukázali pět věcí, které potřebujete vědět, když chcete vydat knížku. V tomto článku popíšu konkrétní proces, který musíte podstoupit, abyste svého cíle dosáhli.
Takže, napsali jste knihu a chtěli byste, aby nezůstala ležet doma v šuplíku, ale spatřila světlo světa, aby si ji mohli přečíst nejen vaši kamarádi a příbuzní. Potřebujete tedy najít nakladatele. V České republice k tomu není zapotřebí nejprve oslovit literárního agenta (jako je tomu například v Americe či Británii). Oslovuje se přímo nakladatelství.
Jaké nakladatelství oslovit?
Na českém trhu funguje velká řada nakladatelství. Některá vydávají téměř veškeré žánry, některá mají specifické zaměření. Nemá smysl posílat vaši knížku tam, kde daný žánr nevydávají. Takže než nakladatelství oslovíte, nejprve si toto ověřte.
Nejlepší způsob je jít do knihkupectví do oddělení, kde mají váš žánr, brát jednu knihu po druhé do ruky a vypisovat si, která nakladatelství je vydala. U toho zároveň objevíte i ta, která vás předtím nenapadla, anebo jste o nich ani neslyšeli. Můžete rovněž jít na internetové stránky velkých knihkupectví a prokliknout se na rubriku s vaším žánrem.
Chybou, kterou jsem já sama v minulosti opakovaně dělala, je oslovit pouze jediné nakladatelství a pak to vzdát, když odpoveď nepřijde vůbec anebo přijde zamítavá. Čím šířeji rozhodíte své sítě, tím větší šance, že ulovíte rybu. S nakladatelstvími je to velmi těžké. V průměru trvá půl roku, než vůbec odpoví, jestli vůbec. Na vydání své první knihy jsem čekala šest let, ale bylo to také tím, že jsem ji posílala do nakladatelství postupně, ne najednou, a mezi každým odmítnutím jsem vždy váhala zhruba rok, než jsem se znovu odhodlala.
Doporučovala bych vytipovat jedno nakladatelství a počkala pár dní na prvotní reakci typu “dostali jsme rukopis, odpovíme za dva měsíce”. Když za dva měsíce neodpoví, tak bych se jim připomněla, a když znovu neodpoví (to se klidně může stát), nečekala bych dál a poslala dalšímu. Může se stát, že se ozvou později a přijmou to, boží mlýny a nakladatelství pracují pomalu. Pak už nebude co řešit :).
Jakmile si tedy sestavíte váš seznam nakladatelských domů, jděte na jejich stránky a najděte jméno konkrétního redaktora, na kterého se obrátíte přímo. Tím zvyšujete šanci, že si vašeho rukopisu někdo všimne.
Dnes již naprosté většině stačí zaslat elektronickou verzi vaší knihy a nikoli vytištěný rukopis (pokud to nemají výslovně uvedené na svých stránkách). Napište pár vět o sobě a o knize – ale skutečně jen pár. Redaktoři jsou zahlcení rukopisy a dlouhý doprovodný email / dopis by je pouze odradil.
Podrobný návod, jak připravit váš rukopis k odeslání do nakladatelství, najdete zde.
Napiš knihu, zasaď květinu
Jakmile stisknete tlačítko „odeslat“ a váš email zamíří do světa, nedělejte další chybu, kterou jsem se ve svých začátcích provinila já. Nečekejte odpověď ihned. Obrňte se trpělivostí. Mně samotné se osvědčilo při čekání na vydání knihy (i na obyčejné „ano“) zasadit semínko nějaké květiny (například slunečnice) a čekat, až vyroste květina. Teprve až vykvete, můžu začít čekat odpověď.
Také pomáhá začít hned psát něco dalšího a pokusit se „zapomenout“, že čekáte na schválení knihy. Pak je čekání snazší. Vydala jsem zatím celkem šest knih (sedmá by měla vyjít letos) a pokaždé bylo čekání nervy drásající. 🙂
Ještě tip na závěr
Zkuste popátrat ve svém okolí, zda nemáte nějaké známé, kteří by vám cestu k nakladateli mohli usnadnit. Když vás někdo doporučí, zvyšuje se vám tím šance, že se na váš rukopis podívají (nikdo vám nezaručí, že pokud nebude kniha dobrá, někdo ji vydá, ale už jen získat pozornost je velký krok vpřed).
Možná si teď říkáte, že žádné nakladatele neznáte. Ale podle teorie s názvem Šest stupňů odloučení (připisované americkému sociálnímu psychologovi Stanleymu Milgramovi) je každý člověk na světě spojený s každým prostřednictvím řetězce šesti sobě navzájem známých lidí. Jeden stupeň odloučení se definuje jako jeden známý, který člověka odděluje od dalšího. Od nějakého nakladatele vás tedy dělí pouze šest lidí. To už stojí za zvážení, ne?
Zkuste se tedy zamyslet – není někdo ve vašem okolí (či okolí vašich rodičů nebo známých) například novinář? Anebo překladatel? Nebo pracuje v knižní distribuci? Takoví lidé mají k nakladatelskému světu blíž a mohli by mít další známé, kteří vám mohou pomoci. Ptejte se a zkoumejte, mluvte o tom, že jste napsali knihu a chcete ji předložit nakladateli. Hledejte spojence – rovněž tím zvýšíte šanci na vydání své knihy.
Shrnutí
- Odmítavá odpoveď z jednoho nakladatelství neznamená, že se kniha nemůže chytit jinde.
- Oslovte přímo konkrétního redaktora.
- Nečekejte odpověď hned (vlastně raději na čas zapomeňte, že jste rukopis někam poslali).
- Nepodceňujte své známé.
V dalším článku si upřesníme, jak napsat stručnou a výstižnou anotaci pro vaši knihu, aby upoutala čtenáře i potenciálního nakladatele.
Dobrý den začínám psát příběh nevím zda se někde v nakladatelství uplatní
To na začátku neví nikdo nikdy 🙂 Nemělo by to ale bránit v prožitku z toho, že člověk vytváří nový svět, nový příběh, a že to nakonec někoho nakladatelství zaujme a příběh se tak dočká spousty čtyřiářů!
Skvělé články, díky. Řídím se vašimi zkušenostmi, je to fajn, že nám pomáháte vyhnout se stejným chybám. Díky!
Také děkuju za feedback! 🙂
Dobrý den, píší knihu o písmu. Nevím, kde se mám obrátit, když chci do své knihy zařadit i písmo, které jsem převzala z jiné knihy, která byla např. napsaná roce 1955. Děkuji Jandová Zdeňka
Není možné někam v knize uvést zdroj toho písma, tedy odkaz na tu konkrétní knihu z roku 1955? To by bylo nejlepší…