„Nepustil bych se do čtení knihy, která by začínala nějakou blbou větou,“ nechal se před časem slyšet známý americký spisovatel Michael Cunningham, držitel Pulitzerovy ceny, v televizním pořadu Marka Ebena Na plovárně.
Otevření nové knihy je pro řadu čtenářů téměř posvátný rituál – nabízí se vám nový svět, nový příběh, nové postavy, z nichž se mohou stát přátelé na jedno odpoledne, ale i na celý život. Na první větě často záleží, zda vás kniha zaujme a budete-li číst dál.
Trýzeň první věty zažívají nejen začínající autoři. Úvodní věta knihy v sobě totiž skrývá obrovskou moc. Zamysleli jste se někdy nad tím, co ve vás ta která první věta vyvolala? A dovedli byste podle první věty určit dílo – či alespoň autora?
Některé první věty jsou na první pohled snadné, některé naopak obtížné. Některé knihy prozradí hned v první větě, o koho či o co v příběhu půjde. Některé jsou naopak velmi zastřené a tajemné jako pověstný hrad v Karpatech.
Dokážete jen podle první věty určit, z kterých knih – či od kterých autorů – pocházejí následující ukázky?
VYZKOUŠEJTE SE!
Současný román světový
- Jestli to teda chcete vážně poslouchat, tak byste asi ze všeho nejdřív chtěli vědět, kde jsem se narodil a jaký jsem měl dětství a co dělali moje rodiče, než mě měli, a podobný kecy à la David Copperfield, ale jestli chcete co vědět, mně se do toho nechce.
- Co můžete říct o pětadvacetileté dívce, která zemřela?
- V těch dobách bylo téměř nemožné najít na Manhattanu laciný byt, takže jsem se musel nastěhovat do Brooklynu.
- Každá šelma má svůj čas a místo zrození.
- Dlouholetý správce muzea Jacques Saunière se vpotácel klenutou chodbou do Velké galerie.
- Stal jsem se tím, čím jsem dnes, ve dvanácti letech, jednoho studeného a zamračeného zimního dne roku 1975.
- Mohlo by se zdát, že se Alan Karlsson měl rozhodnout už dřív, zachovat se dostatečně chlapsky a sdělit svoje rozhodnutí lidem kolem sebe.
- „Takže ty peníze nakonec sehnal?“ ptá se kluk, co se mu říká Vrána.
- Když myslím na svou ženu, myslím vždycky na její hlavu.
- Je pochována pod bílou břízou, kousek od staré železniční trati a její hrob označuje hromádka kamení, malý cairn – nic víc, na mou duši.
Sci-fi a Fantasy
- Kdesi daleko v zaostalých a nezmapovaných končinách onoho cípu Západního spirálního rmene naší Galaxie, který si rozhodně nemůže dělat nároky na módnost, leží jedno malé, bezvýznamné žluté slunce.
- Dorotka žila u svého strýčka Henryho uprostřed kansaské prérie.
- Žily, byly čtyři děti.
- Ve vzdáleném, starobylém seskupení rozměrů, v astrální rovině, která původně vůbec nebyla určena k pohybu, se zachvěly a rozdělily spletené hvězdné mlhy…
- Pan a paní Dursleyovi z domu číslo čtyři v Zobí ulici vždycky hrdě prohlašovali, že jsou naprosto normální, ano, děkujeme za optání.
- Když mi bylo šest let, viděl jsem jednou nádherný obrázek v knize o pralese, která se jmenovala Příběhy ze života.
- Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.
- Vítr skučel nocí a přinášel s sebou vůni, která změní svět.
- Cizinec přišel jednoho mrazivého dne počátkem února právě v době, když řezavý vítr před sebou hnal prudkou metelici, poslední vánici té zimy.
- Každý živoucí člověk má dnes za sebou zástup asi třicítky duchů, neboť právě v tomto poměru počet mrtvých převyšuje počet živých.
Klasická literatura světová
- Všeobecně panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky.
- Aby člověk mohl vypsat svůj životní příběh, musí nejprve žít; nepíši tedy příběh svého života.
- Městečko Verrières možno pokládat za jedno z nejhezčích míst ve Franche-Comté.
- Paní Vauquerová, rozená de Conflans, je stará paní, která už po čtyřicet let má v Paříži, v ulici Neuve-Sainte-Geneviève, mezi Latinskou čtvrtí a předměstím Saint-Marcel měšťanský penzionát.
- Ateliér byl plný syté vůně růží, a když se mezi stromy v zahradě pohnul lehounký letní vánek, zavanul otevřenými dveřmi těžký pach šeříku nebo jemnější parfém růžově kvetoucího hlohu.
- Poněvadž otcovo rodové jméno znělo Pirrip a moje křestní Filip, nedovedl můj dětský jazyk z obou jmen vytvořit nic delšího ani určitějšího než Pip.
- Dne 24. února 1815 ohlásila hlídka od Matky Boží Ochranitelky trojstěžník Faraón, přijíždějící ze Smirny, Terstu a Neapole.
- Všechny šťastné rodiny jsou si podobny, každá nešťastná rodina je nešťastna po svém.
- V dusném jarním podvečeru se vynořili na Patriarších rybnících dva muži.
- O mnoho let později, když stál před popravčí četou, vzpomněl si plukovník Aureliano Buendía na ono vzdálené odpoledne, kdy ho otec vzal k cikánům, aby si prohlédl led.
Česká literatura (klasická i současná)
- Dávno, dávno již tomu, co jsem posledně se dívala do té milé mírné tváře, co jsem zulíbala to bledé líce, plné vrásků, nahlížela do modrého oka, v němž se jevilo tolik dobroty a lásky; dávno tomu, co mne posledně žehnaly staré její ruce!
- Ačkoliv nemám rád všechna ta přirovnání a podobenství, kterými doktor Vlach proplétá své temperamentní řeči, uznávám, že na tom názorném příkladu s kavárnou, člověkem a mísou koblih něco je.
- Když se Vladimír pozdě večer navracel ze svého zaměstnání, ze svých podivuhodných návštěv a setkání, uléhal oblečen do své postele v Libni, Na hrázi Věčnosti č. 24.
- Blázniviny se rozsévají nazdařbůh.
- Na Zelený čtvrtek vyšlo najevo, že Lízinka Tachecí talentovou zkoušku na dramatickou konzervatoř neudělala.
- Tak jsem se po mnoha letech octl zase najednou doma.
- Kvido se měl podle Zitiných předpokladů narodit v prvním srpnovém týdnu roku devatenáct set šedesát dva v porodnici v Podolí.
- Do školy chodím každý den kolem jednopatrového domu, na kterém je štít s nápisem Martin Bejval.
- Pomalu si zvykáme na první stereotypy gymnaziálního života.
- Byli jsme lidi Tajemství.
Správné odpovědi najdete zde 🙂