Odedávna se zabývám otázkou: Kdo je vlastně spisovatel, ten kdo „jen“ píše, nebo kdo má vydanou alespoň jednu knihu? A stačí mít vydanou jen jednu, aby se člověk mohl považovat za spisovatele? Nebo jich musí mít víc, aby se “dokázal”?
Když jsem v dospívání začínala psát, tuhle otázku jsem si ještě nepokládala. Prostě jsem cítila potřebu zachytávat příběhy na papír (konkrétně do linkovaného školního sešitu s červenobílými deskami, v nich vznikly všechny mé první “knihy “včetně té, která se dočkala vydání) a tak jsem činila. Otázka se však objevila poté, co tato knížka vyšla.
Protože pak nastalo období, kdy jsem studovala na vysoké škole a pracovala jako novinářka a žádné knížky jsem nepsala. Ne že bych nepsala vůbec nic. Zabývala jsem se psaním fanouškovské fikce, a z těch příběhů posléze vznikly knížky. Ale až o dost později, kdy mě napadlo ty příběhy vzít a upravit tak, aby se daly použít jako romány. Mezi mou prvním a druhou vydanou knihou však uplynulo jedenáct (!) let. A právě během těch let jsem si tuto otázku často kladla.
Co činí spisovatele spisovatelem? Když máte plný šuplík vašich výtvorů, které jste nikdy nikomu neukázali, jste spisovatel nebo ne?
Nebo jste napsali rukopis a odhodlali se ho rozeslat do nakladatelství, ale dostává se vám záporných odpovědí? Jste spisovatel, přestože (zatím) nemáte nic vydaného?
Instinktivně bych ve všech těchto případech odpověděla „ano, jste spisovatel“. Přesto se s touto otázkou zabývám celý život. Konkrétně – kde vzniká nárok nazývat se spisovatelem? Musejí vás druzí uznávat? Musejí lidé znát vaše jméno?
Jaká je podle vás definice spisovatele?
Zajímaly by mě i vaše názory!
Spisovatel je ten kdo píše za účelem něco napsat. (Ano, podle mě je to takto jednoduché. Někdo možná nepochopí druhou půlku věty, a tak dodávám vysvětlení. Nejspíš všichni se totiž shodneme, že ačkoliv něco napíšete, nejste spisovatel jen proto, že jste ráno poslal mamce esemesku. Účel je v tomto případě spíš sdělovací, ne „něco napsat.” Toť vše.)
Tuto otázku si pokládám dennodenně. Jako někdo, kdo ještě ani žádnou knížku nenapsal (letos se na to však vrhnu), možná ani nemám právo odpovídat. Ale už asi ve čtrnácti letech jsem si dal za životní cíl, že se stanu spisovatelem. Záleží samozřejmě na tom, v jakém smyslu slovo “spisovatel” bereme. Samozřejmě jsem chtěl vydat mnoho knížek, bestsellery (a také pořád chci – kdo ne?). Říkal jsem si, že třeba TO znamená “být spisovatelem”. Ovšem můj pohled změnil fakt, že mé texty chválili spolužáci a kamarádi a prosili mě, aby si je mohli přečíst. Tudíž jsem si odpověděl tímto: Dokud píšu texty s vášní a chutí, jsem spisovatel. Dokud mé texty někdo chce číst, jsem úspěšný spisovatel. A až něco vydám, stanu se spisovatelem profesionálním (ten pojem zní možná…”cheesy”, ale chápete, co tím myslím :D).
Plně se ztotožňuju s tímhle pojetím! 🙂
Zkusím si pomoci lehounkým zjednodušením a zahrát si šachovou partii se slovy. Spisovatel je člověk (vlastně to může být i mimozemská rasa), která vytváří vlastní texty. Zde názorně vidíme, jak zjednodušení problému může namnožit jiné problémy stejné složitosti. Předchozí definice vybízí táhnout na pole s otázkou “Co je vlastní text?”. Nepomohli jsme si, ale postupujeme dál. Kolik má mít slov, aby se jednalo o text, který nás jmenuje spisovatelem? Dvacet, třicet, sto, tisíc? Řekněme, že tisíc slov bude stačit. Pro ty, kteří se napočítali 999 slov mám malou radu. Není třeba otevírat okno a stavět se na římsu. Vložte do textu předložku a je to. Nyní máme text o určitém počtu slov, ale… počítá se text napsán v diskuzi, doma na zdi popř. jsem spisovatel, když jsem počmáral paměťové stěny ve své hlavě? Pokud ano, potom každý, kdo má tužku nejen ke svačině, se může nazývat spisovatelem. Ať chci nebo ne, vychází mi definice Co člověk to muzikant a… spisovatel. Závěrem, když se mi povedlo urazit všechny spisovatele (neměl jsem to v plánu a všem se omlouvám) bych chtěl poznamenat, že předvánoční směna může utíkat rychleji než promarněná šance, když se hledají odpovědi na zajímavé otázky 🙂 A díky nové definici jsem se stal spisovatelem 🙂 Mimochodem, abych posnídal vážné kaše, obecná definice zřejmě neexistuje. Alespoň mi není známá. Shrnu to slovy, “spisovatel může být každý, ale každý nemůže být spisovatel”.
🙂 🙂