Rozhodli jste se napsat příběh, ale nevíte, jak začít? Nemůžete se k tomu stále odhodlat? „Něco“ vám pořád brání k tomu zasednout? Nebo se bojíte, že vám to nepůjde, což vás předem odrazuje? Mám pro vás pět časem prověřených tipů, které zaručeně zabírají i na mě.
Krok #1
Nenechte se odradit. Máte-li kolem sebe samé pochybovače, nikomu o vašem záměru začít psát neříkejte. Povězte o tom jen těm z vašich přátel, o kterých víte, že vás podpoří. Jedním z hlavních pochybovačů může být váš vlastní strach. Ani jemu nenaslouchejte. Představte si ho jako protivného brblajícího skřítka, kterému nic není po chuti skřítka. Sedí vedle vás na desce stolu, šklebí se na vás a snaží se vás podkopat. Ušklíbněte se na něj taky, řekněte mu tak sleduj a mějte z něj dobromyslnou legraci, ale nijak se jím nenechte odradit.
Krok #2
Pořiďte si nový sešit či blok, případně si založte zcela nový soubor v počítači, a dejte svému nápadu nějaké jméno. Není třeba, aby to byl konečný název, ale prostě něco, na co na to budete myslet a dá to tomu nějaký rámec. Já osobně dávám v začátcích přednost bloku před počítačem, jednak proto, že ho můžu mít kdykoli po ruce i později a zapisovat do něj nápady, které vyskakují v nejméně očekávaných chvílích na nejméně očekávaných místech. Nový blok ve mně vzbudí pocit něčeho nového a vzrušujícího, do čeho stojí za to se pustit.
Krok #3
Teď na chvíli zavřete oči a představte si, o čem byste chtěli psát. Představujte si své postavy, nechte je si spolu povídat, rozvíjejte svůj příběh a nechte ho volně plynout. Nebraňte mu svým vědomím. Vžijte se do daného prostředí, prohlížejte si barvy a tvary, poslouchejte v duchu zvuky a prožívejte vůně.
Krok #4
Otevřete oči a vše, co se za těch pár minut vynořilo, si úplně nezávazně zapište. Nemusí to zatím působit nijak souvisle ani smysluplně. Klidně nechte, ať se vynoří třeba tři příběhy najednou, pak je od sebe odpreparujete.
Krok #5
Teď si sedněte k počítači, pokud jste dosud psali rukou, a přepište vše do nově založeného souboru. Nyní – a to už se týká i vás, kteří jste psali už od začátku do počítače – si text projděte (ideálně si ho vytiskněte, ale není to nezbytné) a barevně si označte, co se váže k postavám, co k situacím, co k ději, a co jsou věci nad rámec, které „lze někam použít“. Barevně označené věci pak přeházejte k sobě. Uvidíte, že už máte dostatečný rámec na to, abyste začali psát svůj příběh již dnes.
Tak do toho a podělte se o své první krůčky!
Pred 25 rokmi som napísala 600 stranový “rukopis”, doslova. Proste som písala do zošitov. Bola to pre mňa vtedy terapia. Po 20 rokoch skončil sf v peci. I keď postavy mi boli blízke ako rodina. Pred 2 rokmi som začala písať znova. Proste som sadla k počítaču a príbeh sa rozvíjal. Píšem nepravidelne, ale keď, tak niekoľko hodín nevnímam svet okolo. Príbeh má už 100 strán a momentálne hľadám zmysluplné pokračovanie. Tu pôvodnú os som z nejakého dôvodu odmietla. Je tak možné písať knihu?
Teda páni, mám radost z toho, že jsem narazila na tuto stránku – něco takového jsem potřebovala! Rozhodně si ukládám do záložek a budu sem často chodit – ať už pro radu, či ze zvědavosti 😀
S tím sešitkem to taky dělám, avšak nikdy jsem nic takto nezvýrazňovala, tudíž tuto radu, stejně jako celý článek, opravdu oceňuji a děkuji, že si ho mohu přečíst ^^
Takovy konentar vzdy moc potesi! 🙂