Krásné první pondělí v novém roce 2020. V minulém článku jsme bilancovali Projekt 2019 – Odstartujte svoji knihu (i Vy!), v jehož rámci jste se pustili do psaní své první knihy. Pověděli jsme si také, co vás čeká ve chvíli, kdy dokončíte první verzi svého rukopisu.
Ale i já sama jsem se z Projektu 2019 spoustu naučila. O psaní i o sobě. A rozhodla jsem se o tom na úvod roku 2020 napsat článek, abych se s vámi podělila o své poznatky a zkušenosti.
Limetka místo citronu
Ze všeho nejdřív bych chtěla ujistit ty z vás, které čtení článků o technice psaní tak trochu zastrašuje. Když jste začali psát, šlo vám to přirozeně, jako chodit či mluvit. Jakmile jste začali objevovat všechny ty ich-formy a er-formy, dějové oblouky a Čechovovy pistole, zastrašilo vás to.
To vše přece nemůžete obsáhnout!
Však také nemusíte. Nebo se vám to stane spontánně.
Je to podobné, jako když sledujete pořady o vaření. Také nepřestanete vařit, ani nebudete slepě napodobovat sofistikované recepty kuchařů z televize. Třeba vás to ale inspiruje použít příště limetku místo citronu či comté místo eidamu. Nebo se naučíte dochucovat kurkumou.
Pokud píšete srdcem, nikdo vám psaní nevezme. Není ale na škodu tu a tam zažívat menší či větší „aha! momenty“. Řada věcí na vás také může působit podvědomě.
Inspirace jako bumerang
Ukázalo se, že psaní tohoto blogu ohromně inspiruje i mě. V Projektu 2019 jsem čerpala nejen ze svých vlastních zkušeností s psaním knih, ale začala načítat spousty knih o psaní, které jsou dostupné na anglicky mluvícím trhu. A téměř u každého tématu mě napadlo nějaké zlepšení do mého rozepsaného fantasy románu Hodina psodava, aniž bych o to vědomě usilovala.
Než jsem Projekt 2019 spustila, byla jsem s Psodavem spokojená. Nyní je ale kniha mnohem lépe propracovaná. Přestože je mou již osmou knihou, díky článkům o technice psaní jsem i já sama našla spoustu nových podnětů.
Kdyby mě to nebavilo, nevydržela bych.
Značku Odstartujte svoji knihu jsem založila v létě 2016, tedy před zhruba třemi a půl lety. Psaní knih se věnuju už tři desítky let a dostala jsem chuť se o své zkušenosti podělit s ostatními.
Když jsem sama začátkem 90. let minulého století začínala psát svou první „knihu“, nic takového jako tento blog neexistovalo (neexistoval totiž ani internet, respektive nebyl volně dostupný).
Projekt 2019 mi ukázal, že právě tohle chci dělat i nadále – psát články, které budou pomáhat druhým s psaním knih. A ještě víc.
Je zatraceně těžké udržet pravidelnost v psaní článků. A tím myslím opravdu těžké. Bez ohledu na to, jak moc mě téma psaní knih baví, a že jsem obecně psavec, během prvních několika měsíců to pohlcovalo prakticky veškerý můj volný čas. Postupně jsem si ale vypěstovala rutinu, naučila se vstávat o hodinu dříve a psát po ránu, nebo ve všech volných chvílích přes den.
Poděkování
Mám totiž úžasný motivátor – váš zájem, který mě strašně těší a motivuje. Komentáře, které necháváte, a dotazy a postřehy z vlastního psaní, kterými nešetříte ve stejnojmenné facebookové skupině patřící k tomuto blogu. Takže můj velký dík patří především vám!
A v neposlední řadě vidím návštěvnost blogu, který od svého založení uvítal už přes 170 tisíc návštěvníků, z toho přes 75 tisíc během Projektu 2019.
Díky vám a vaší odezvě jsem si ověřila, že mě téma psaní knih hrozně baví a fascinuje. Že je pořád co objevovat. Že pořád přicházejí noví lidé, kteří začínají psát, a jsem za to hrozně vděčná.
A co „Projekt 2020“?
Pevně doufám, že vás Projekt 2019 bavil a že vám něco přinesl. Už několik týdnů před koncem roku jsem dostávala opakovaný dotaz: Bude nějaký Projekt 2020?
Jak jste se dozvěděli na Štědrý den – ano i ne. 🙂 Články na blogu budou samozřejmě pokračovat. Budu přidávat i podcasty, neboli audiozáznamy, a videa.
Ale letošní projekt se bude jmenovat Akademie psaní, a nebude omezený na jediný rok, naopak, rok za rokem stále poroste a bude vás provázet světem psaní knih tak, abyste jednou i vy drželi v rukou svou čerstvě vydanou vlastní knihu! <3
Přidejte odpověď