První versus poslední – Dialog, nálada i filosofování – Příklady z knih
Možná už jste slyšeli o horečce první věty. Chcete začít psát knihu, vaše mysl je těhotná příběhem, ale pořád ne a ne nějak začít. Ale co věta poslední? Ta, která zůstane čtenáři v mysli poté, co vaši knihu zaklapnou? Pojďme se jí trochu podívat na zoubek!
Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, se chýlí ke konci. Pokud jste se k němu připojili až teď, stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.
Dnešním článkem dokončíme tematický blok o koncích knih. A ke konci se blíží i samotný Projekt 2019. Váš příběh už jistě má konkrétní obrysy. Víte, jestli váš hrdina přežije, zda se drak ožení s princeznou, nebo zda se podaří zachránit Zemi před obřím vraždícím zmutovaným cvrčkem.
Cítíte, že se blíží okamžik, kdy napíšete to vytoužené slovo KONEC. Ale předtím, než toto slovo vyťukáte do klávesnice nebo pečlivě vykroužíte na papír, musíte napsat poslední odstavec a poslední větu. Jak rozhodnout, kde / čím má kniha skutečně končit? Co by měl poslední odstavec obsahovat? A existuje pro to vůbec nějaké pravidlo?
První versus poslední
V rané fázi Projektu 2019 jsme mluvili o tom, jak knihu začít. Co by měla obsahovat první věta / odstavec, abyste co nejlépe zaháčkovali čtenáře. Možná jste se i zalistovali v e-přehledu s 333 příkladů prvních vět z knih.
První věta / odstavec má určitě mnohonásobně větší dopad než věta / odstavec poslední. Nejspíš si dokážete vybavit pár známých prvních vět, nebo byste přinejmenším poznali, z jaké jsou knihy. To téměř jistě neplatí pro věty poslední.
Což ovšem neznamená, že byste měli závěrečný odstavec podceňovat. Je tím posledním, co si čtenář v naší knize přečte, než ji zaklapne, ať už s pocitem spokojenosti a naplnění, nebo s rozčarováním.
Dialog, nálada i filosofování
Co se tedy doporučuje na samotný závěr knihy?
- Není to povinné, ale poslední odstavec / poslední věta se typicky soustředí na hlavního hrdinu příběhu. Můžete ale příběh uzavřít i některou z vedlejších postav, pokud hrála výraznější roli.
- Knihu můžete ukončit i dialogem mezi hlavním hrdinou a některou z vedlejších postav, stejně jako vnitřním monologem shrnujícím základní myšlenku příběhu.
- Můžete skončit i nějakou obecnou filozofickou myšlenkou o smyslu života, s níž chcete zanechat čtenáře, pokud se to hodí do celkového vyznění knihy.
- Poslední odstavec by měl každopádně vystihovat celkovou náladu knihy. Pokud píšete komedii, komický by měl být i závěr. Vyznívá-li celá vaše kniha vážně, poslední odstavec by neměl být v přímém protikladu.
- Zároveň, pokud má vaše kniha smutný konec, může poslední odstavec pojednávat o něčem pozitivním, co dává čtenáři naději, že není vše jenom negativní. Je to právě tato nálada, která s čtenářem po dokončení knihy zůstane.
- Často bývá poslední odstavec emocionálně zabarvený. Neznamená to, že musí obsahovat nějaké poslední drama. Naopak, může ukazovat třeba být obyčejný den, obyčejný okamžik, který čtenářům ukáže, že život hrdinů pokračuje dál.
- Poslední odstavec by měl mít pomalejší tempo, aby čtenář mohl pozvolna z knihy odejít.
- Pokud se jedná o knižní sérii, poslední odstavec je dobrá příležitost naznačit děj příštího dílu, anebo alespoň zdůraznit, že příběh bude mít pokračování.
Příklady z knih
A teď ještě pár příkladů z praxe. Někde jsem vybrala větu úplně poslední, někde více vět, kde tvořily myšlenkový celek.
Všední okamžik:
- Mossová se do Petersona zavěsila a společně zamířili k nejbližší hospodě, která by jim nabídla teplo a levné pivo. (Robert Bryndza: Temné hlubiny)
Celková nálada knihy:
- Najednou jsem si uvědomil, že snad poprvé, co si vůbec pamatuju, necítím ani tu nejmenší touhu nalogovat se zpátky na OASIS. (Ernest Cline: Ready player one)
- A Jenny Garpová věděla, že ve světě podle jejího otce musíme všichni mít hodně energie. Její slavná babička jenny fieldsová o nás o všechny kdysi uvažovala jako o Povrchových, Vnitřních orgánech, Absentujících a s Ztracencích. Ale ve světě podle Garpa jsme všichni smrtelné případy. (John Irving: Svět podle Garpa)
- PS prosim jesli to pude dejte ňákí rúže nahrop Algernon na dvorku. (Daniel Keyes: Růže pro Algernon)
Přímá řeč:
- “To tedy budu,” kývl Harry, a Rona i Hermionu překvapil široký úsměv v jeho tváři. “Oni nevědí, že doma nesmíme provozovat žádná kouzla. Počítám, že letos v létě si s Dudleym užiju spoustu legrace…”(J.K. Rowling: Harry Potter a Kámen mudrců)
- “Ne,” ujistil ho Dan. “Jsem tu, zůstanu tady, dokud neusnete.”
V tu chvíli sevřel Carlingovu ruku do obou dlaní. A usmál se.
“Dokud neusnete,” řekl.
(Stephen King: Doktor Spánek)
Kombinace přímé řeči a nálady
- “Co je tam napsáno?” zeptala jsem se.
“V těch slovech je vyjádřeno, jak moc po tobě toužím… Podívej se.”
Maud vzala do ruky lampu. V pokoji se setmělo, déšť nepřestával bušit do skla. Ale ona mě zavedla ke krbu, usadila a pak si sedla vedle mě. Hedvábná sukně se jí prudce vzedmula a zase klesla. Maud odložila lampičku na podlahu, rozprostřela si papír a začala mi slovo po slovu odhalovat, co napsala. (Sarah Waters: Zlodějka)
Naděje do budoucna:
- Povím jim, jak je přežívám. Povím jim, že některá rána se budím s pocitem, že se nedokážu z ničeho radovat, protože se bojím, že mi to potěšení někdo vezme. V takových chvílích si v duchu odříkávám všechny dobré skutky, které jsem kdy někoho viděla konat. Je to jako hra, která se pořád opakuje. Po více než dvaceti letech je i trochu únavná. Na světě ale existují mnohem horší hry. (Suzanne Collins: Hunger Games – Síla vzdoru)
- Nastartuju a vyrazím… Vstříc Manchesteru a své budoucnosti. (C.J. Tudor: Kříďák)
- Nikdy na tebe nezapomenu, Khalile.
Nikdy to nevzdám.
Nikdy mě neumlčí.
Slibuju.
(Angie Thomasová: Vypálená nenávist)
- Deník jsem už skoro dopsal – a jsem přesvědčen o tom, že zůstane jen ten deník, že záznam o starých skandálech a výstřednostech města Derry se mimo tyto stránky nikdy nedostane. Pokud jde o mě, nevadí mi to; stejně si myslím, že až mě zítra odtud pustí, už bude načase, abych se konečně začal ohlížet po nějakém novém životě…, i když mi vůbec není jasné, jaký život by to měl být.
Já jsem vás, bando, totiž měl moc rád.
Měl jsem vás moc rád.
(Stephen King: To)
Akční kroky do následujícího týdne
- Podívejte se na pět svých nejoblíbenějších knih a na jejich poslední věty. Vidíte tam nějaké společné znaky?
- Všímejte si posledních odstavců u každé přečtené knihy. Nejlépe se tak inspirujete pro své vlastní.
A na závěr jako obvykle Příběhové kostky. Jak by zněla poslední věta u tohoto hodu?
Těším se na vás zase za týden, kdy se podíváme na to, jak knihu pojmenovat!
Přidejte odpověď