46. týden – Jak napsat dramatický klimax aneb Pořádný sešup!

Na vrcholu horské dráhy – Kam patří klimax  
– Nezastavujem! – Naznačujte, naznačujte, naznačujte
– Může kniha končit klimaxem? – Obejdete se bez klimaxu?

V minulém článku jsme mluvili o tom, jak je důležité napsat chytlavé třetí dějství, a co vše by mělo obsahovat. Dnes se blíže podíváme na to, co je to klimax, a co by v něm nemělo chybět, aby si to čtenář náležitě užil.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Na vrcholu horské dráhy

Pamatujete na příměr s horskou dráhou? Vozík stoupá. Směřuje k vrcholu. Je nahoře, skoro nedýcháte, víte, že vás čeká prudký sešup. Je to okamžik, kdy se i hrdina ocitá v bodě zlomu, který odstartuje události vedoucí k nyní již nevyhnutelnému střetu s protivníkem. Je to bod, z něhož není návratu.

Čtenář má plno otázek: Přežije hrdina? Zachrání ostatní? Uhasí ten obří požár? Přistane letadlo bez pilota bez ztrát na životech?

Kam patří klimax

Než začne klimax, měli byste mít všechny, nebo podstatnou většinu vedlejších zápletek i otevřených otázek uzavřené, dokončené a zodpovězené. Zbývá však to nejdůležitější – konfrontace hlavního hrdiny s protivníkem. Ať už jde o vrcholnou bitvu, dopadení pachatele či vrchol milostného vztahu v podobě svatby či rozchodu.

Celé třetí dějství zabírá zhruba poslední čtvrtinu knihy a začíná tedy někde ve třech čtvrtinách. Z toho klimax – nejdramatičtější scéna, vyvrcholení celého příběhu – zabírá zhruba posledních deset procent. Jinými slovy, klimax je předposlední scéna knihy. Ta, na kterou všichni čekáme.

Odstartuje ji nějaká zásadní událost. Může jít o osobní rozhodnutí či řízení osudu, hrdina však nemá kam ucouvnout a musí konflikt s protivníkem jednou provždy ukončit. Nebo alespoň pro tento díl, pokud píšete sérii. V takovém případě můžete nechat hlavní konflikt otevřený – Harry v prvním dílu zatím nezabil Voldemorta, ale zmocnil se kamene mudrců a znemožnil tak Voldemortovi získat nesmrtelnost.

Můžete před ním mít „falešný klimax“, vyhrotit situaci a nechat z ní hrdinu vyjít sice pošramoceného, ale vítězně. Jen aby se vzápětí věci vyhrotily mnohonásobně víc.

Nezastavujem!

Před časem jsme tady mluvili o tom, že je potřeba v knize vyvážit dramatické scény s těmi poklidnými. Pro třetí dějství toto neplatí.

Poslední dějství musí odsýpat. Jakmile se vozík horské dráhy překlopí přes nejvyšší bod, už jen zrychluje.

Dojem rychlosti vyvoláte mimo jiné pomocí kratších vět. Proto v klimaxu používejte kratší věty, kratší scény, rychlé střihy, kratší kapitoly, kratší odstavce. Čtenář musí vnímat, že se příběh rychle řítí do finiše, jako vozíček horské dráhy v tom nejprudším spádu.

Deus ex machina je velké NE

Termín deus ex machina jste už nejspíš slyšeli. Pochází z antického Řecka, kde v závěru hry občas spustili na pódium stroj představující boha, který vše vyřešil. V dnešních knihách se toto považuje za velmi špatně pojatý konec.

Pokud píšete historické drama o dvou znepřátelených armádách, v klimaxu by neměl na straně hrdiny vkráčet na bitevní pole geneticky vyšlechtěný obří tyranosaurus a všechny nepřátele sežrat.

Samozřejmě pokud jste v průběhu knihy netrousili náznaky, že na straně hrdiny bojuje bláznivý vědec z budoucnosti, a hrdinové nenacházejí podivné obří skořápky („jako by se tu vylíhlo něco opravdu velkého!“) a trus jako od slonů („Takové věci prý žijí na jiném kontinentu, slyšel jsem o tom!“).

Naznačujte, naznačujte, naznačujte

Klimax knihy by měl dávat smysl v rámci předchozích událostí. Když kniha dospěje do svého vyvrcholení, měl by si pomyslet: Ano, takhle to muselo dopadnout. Zároveň by ale čtenář neměl uhodnout příliš brzy, jak kniha dopadne. Proč by pak měl číst dál?

Jak tedy čtenáře překvapit a přitom v něm vyvolat pocit, že to k tomu vlastně celé spělo?

Už jsme o tom mluvili i dříve. Náznaky jsou skvělým nástrojem k tomu, abyste čtenáře nezaskočili zcela nepřipraveného. Aby si nemohl říct: Tohle ale nedává v daném kontextu vůbec smysl, a znechuceně knihu neodhodil. Představte si to jako drobky, které házel Smolíček Pacholíček na lesní cestě, aby ho jelen mohl najít, když ho unesly jeskyňky.

Zejména při pohledu zpět by se měl čtenář otočit a pomyslet si: No jo, že jsem to předtím neviděl! Teď to všechno do sebe zapadá!

Může kniha končit klimaxem?

Občas se setkávám s dotazem, jestli může kniha končit klimaxem. Odpovídám, že rozhodně ne. Je to stejné, jako kdybyste byli nuceni vystoupit z vozíku horské dráhy okamžitě po sešupu.

Potřebujete dát čtenáři příležitost si vydechnout, rozloučit se s hrdiny a vidět, že jejich životy pokračují dále, i když hlavní děj knihy již skončil.

Obejdete se bez klimaxu?

Klimax je jedna z částí k knihy, které by neměly chybět. Když příběh celou dobu směřuje k nějaké události, na kterou pak nedojde, čtenář se bude cítit ošizený či oklamaný.

Představte si například příběh o tom, že se blíží smrtící tornádo. Vláda organizuje obrovskou evakuaci. Někteří lidé zůstanou doma, odmítnou se hnout, vy víte, že jim jde o život. Máte o ně strach. Jen aby se na konci se řeklo, že se tornádu zničehonic rozpustilo a nic se vlastně nestane.

Cítíte to zklamání? Čtenář investoval do příběhu, a pak z toho nic nedostal.

Akční kroky do následujícího týdne

• Všímejte si, co je ve vašich oblíbených knihách klimax a co následuje po něm.
• Pokud jste si již stihli vypracovat nástěnku, označte si, které lístečky představují klimax. Máte tam vše, co by tam mělo být?
• I pokud nástěnku nemáte, poznamenejte si, které scény ve vaší knize představují klimax. Ujistěte se, že jste téměř na konci.
• Ujistěte se, že jste průběžně trousili dostatečně náznaky, aby klimax působil překvapivě a přesto uvěřitelně.
• Zkontrolujte také, že všechny vámi rozmístěné náznaky k něčemu vedly. Pistole, z kterých se nevystřelilo, dejte pryč.

Příběhové kostky

V dnešním hodu se soustřeďte na předposlední dvě kostky od konce, tedy sedmou a osmou. Jak bude v tomto případě vypadat klimax?

Těším se na vás zase za týden!