32. Týden: Co je to flashforward a jak ho psát

Následek, a až pak příčina – Flashforward jako háček
– Převyprávět i ukázat – Falešná stopa – Na co dát pozor

Dnes je zde třetí článek ze série o nelineárním psaní. V předchozích dvou článcích jsme se podívali na vyprávění ve dvou odlišných časových rovinách a na používání flashbacků. Teď si budeme povídat o technice, která je o něco méně obvyklá než flashback, také ale může váš příběh obohatit.

Flashforward je opakem flashbacku. Je to scéna, která se odehrává v budoucnosti vůči současné rovině příběhu. Není to totéž, co nastiňování (o tom budeme mluvit v příštím článku). Nastiňování je oproti flashforwardu mnohem nenápadnější a čtenář si ho může i nevšimnout. Flashforward rozhodně nepřehlédnete.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Následek, a až pak příčina

Psát nelineárně, tedy střídat časové roviny a používat flashbacky i flashforwardy, mě vždy bavilo. Moje psaní k tomu ale také muselo dozrát. Můj první román Nikki, vrať se, který mi vyšel před téměř dvaceti lety, ještě časové roviny nestřídá. Patricie i Míša v síti už využívají flashbacky a Pouštní včela už i flashforwardy. Je normální, že k tomu vaše psaní dozraje postupně.

Flashback převrací vazbu příčina následek – čtenář nejprve vidí následek, a začne se zajímat o to, co vlastně bylo příčinou.

Skvělým případem, jak pracovat s touto technikou, je seriál Ztraceni (Lost). Využívá nejen flashbacky, ale i flashforwardy. Hrdiny, kteří po pádu letadla uvízli na ostrově, vidíme díky flashforwardům vrácené zpět do civilizace a budí to v nás potřebu dozvědět se, jak se jim to povedlo.

Flashforward jako háček

Flashforward můžete využít jako úvodní scénu knihy, která vzbudí ve čtenáři zvědavost. Přestože ještě nemá vztah postavám v příběhu, je svědkem nějaké dramatické scény.

Může například ukázat matku, jak drží nůž u krku dítěte, které se teprve poté narodí a ona je bezmezně miluje. Čtenář se musí ptát: Jak se proboha do takové situace dostali?

Smyslem flashbacků je vystupňovat napětí. Přestože hrdinové příběhu sami sebe vidí jako milující rodinu žijící s prarodiči v malebném domečku, čtenář jejich těla v úvodní scéně spatřil v tratolišti krve a ví, že nad nimi visí velká hrozba.

Lidé jsou od přírody zvědaví a právě na to flashforward spoléhá.

Převyprávět i ukázat

O tom, že můžete čtenáři buď děj převyprávět, anebo jej rozehrát, jsme již několikrát mluvili. Totéž platí pro flashforwardy. Někdy stačí, když jen budoucí děj shrnete, jako je tomu například v knize Vertigo od českého autora Patrika Girgleho:

Za pár let najde svazek Mariiných dopisů. Bude je chvíli nosit s sebou a dokola číst. Jen tak, trauma z nenaplněné lásky se nekoná a lítost nad tím, že ji nepřeříznul, si vykompenzuje jinak. Možná z nostalgie a snahy rekonstruovat příběh vlastního života, neboť to bude ten jediný úsek historie, který Dušana bude kdy zajímat. Nakonec je hodí do krbu. Bude ožralý jak Dán a nešťastný v zapůjčené zahradní chatce kamaráda, kterého teprve potká…

Nebo tady: V noci si tuhle myšlenku zapíše do deníku. Pak se jí bude smát. Přijde období zájmu o svět a ambicí něco dokázat a přesvědčit o sobě otce. Postupně všechny ctižádosti ztroskotají. Jeho nepřizpůsobivá duše narazí na svět a stáhne se. Přestane se rvát. Vystoupí z přeplněného vlaku plného zatuchlých páchnoucích kupé a sejde na postranní prašnou a kamenitou cestu. Půjde pomalu a pěšky, bude zakopávat o výmoly, čelit živlům a zatvrzele bojovat o svobodu a prostor pro sebe. Najde tu dávnou myšlenku a vybaví si Lindu, která bude daleko. Uvědomí si, že víc opravdu nepotřebuje. A že to, co opravdu chce, mít nebude. Jako většina lidí kolem.

Druhý způsob je rozehrát před očima čtenáře scénu, která se teprve odehraje v budoucnosti.

Falešná stopa

Flashforward můžete využít i k tomu, abyste čtenáře zpočátku svedli špatným směrem. Pohled do budoucna například může ukázat, jak žena bojuje se spodním vírem v jezeře, pak klesá pod hladinu a přestává dýchat. Příběh poté skočí do minulosti a začne se odvíjet směrem k tomuto bodu. Jakmile dospějeme k této scéně, čtenář je přesvědčen, že viděl ženu zemřít. Ve skutečnosti však o pár vteřin později pro ni skočí odhodlaný mladík a vytáhne ji ven.

Čtenář si tedy myslí, že ví, co se stane, ale ve skutečnosti to tak není. Flashforward tak prohlubuje dramatický dopad příběhu.

Existuje kniha i seriál, které se přímo jmenují Flashforward. Vypráví o tom, že se v důsledku nepovedeného fyzikálního pokusu přenese vědomí veškerého lidstva o nějakou dobu do budoucnosti (v seriálu je to jiná doba než v knize, ale princip je stejný). Pak sledujete, jak výjev z budoucnosti jednotlivé postavy ovlivnil. A právě zde vidíme, jak si řada lidí vyloží krátký flashforward nesprávně.

Na co dát pozor

Flashforward má čtenáře nalákat, vzbudit v něm otázku: A jak to bylo dál? Nesmí však prozradit příliš mnoho, aby už nemělo smysl ve čtení pokračovat. Cílem rozhodně není dělat spoilery.
Flashforward musí být samozřejmě dramatický a zajímavý. Některá z postav se nachází v nebezpečné situaci a příběh se posléze odvíjí k tomuto bodu. Nemá smysl dělat jako flashforward nějakou nezajímavou scénu.
Stejně jako u flashbacku platí, že by flashforward měl být krátký a nezastiňovat současnou rovinu příběhu.

A jak často opakuju, při vyprávění ve více rovinách je dobré mít alespoň základní osnovu příběhu, abyste věděli, kam tyto flashbacky zapadají.

Akční kroky do následujícího týdne:

Podobně jako v minulém článku se zkuste podívat na příběh, který jste zatím napsali, a označte si místa, která by bylo možné rozehrát jako flashforward. Ať už na úvod knihy, anebo někde později v některém ze zlomových bodů.
Pak zkuste některou z těchto scén posunout na začátek jako háček pro čtenáře a posoudit, zda to příběhu prospělo či nikoli.

A mám pro vás dobrou zprávu ohledně Příběhových kostek – pořídila jsem několik nových sad, takže je teď ještě více kostek na výběr! A dnes je příběh velmi akční: