30. týden – Jak vyprávět ve dvou časových rovinách (a proč to vlastně dělat)

Od A do Z či na přeskáčku – Dramatické okamžiky – Minulost… někoho jiného – Výhody této techniky – Rizika psaní ve dvou rovinách – Jak na přechody – Časové odlišnosti – Délka a struktura – Příklady z literatury

Dnes začínáme další – již pátý tematický blok v rámci Projektu 2019 – Odstartujte svoji knihu (i Vy!), ve kterém si tentokrát budeme pohrávat s časem.

Spisovatel má k dispozici jednu věc, o které sní kdejaký vědec – stroj času. Může se pohybovat volně z minulosti do přítomnosti a zase zpátky, jak se mu zlíbí, a brát čtenáře s sebou. Tato technika se nazývá nelineární vyprávění.

V tomto článku se podíváme na jednu její podobu, kterou je vyprávění příběhu ve dvou (či více) časových rovinách zároveň.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Od A do Z či na přeskáčku

Řada knih je psaná chronologicky, lineárně. Hrdina se narodí, vyrůstá, dospěje a zažije dobrodružství. Je to běžný způsob vyprávění, odrážející plynutí času tak, jak jej zažíváme na vlastní kůži.

Co když ale chcete začít tím, co se děje v přítomnosti, a teprve pak ukázat čtenáři minulost? I to je cesta. Můžete začít současným dějem a postupně začít čtenáře přenášet do minulosti, kde se odehrálo něco, co má přímý dopad na současnost.

Dramatické okamžiky

Pamatujete si na článek o vytváření komplexního balíčku informací o vašich hrdinech? Pak právě tady můžete pátrat po nápadech. Některé informace o minulosti vašich hrdinů slouží jen pro vás, abyste jej lépe znali a lépe chápali jeho povahu a motivaci, díky čemu se vám o něm bude snadněji psát. Když znáte něčí minulost, je pro vás pochopitelnější jeho přítomnost.

Zároveň si ale tady můžete uvědomit, zda je v minulosti vašeho hrdiny něco, co si zasluhuje vlastní časovou rovinu. Podstatné je, aby spolu tyto dvě roviny přímo souvisely.

Minulost… někoho jiného

Nemusí jít ovšem o tutéž osobu. Příběh, který se odehrává v minulosti, může mít spojitost například s místem, magický předmětem apod. Musí mít však přímou souvislost se současným dějem, která musí být čtenáři zjevná.

Zásadní je, že minulost musí souviset s tím, co se děje v přítomnosti, a mít přímý dopad na budoucnost. Obě roviny jsou úzce propojeny, přičemž ani jedna sama o sobě není dostatečná a potřebuje tu druhou.

Výhody této techniky

Výhod je spousta. Díky paralelnímu vyprávění ve dvou časových rovinách můžete prohloubit zápletku, lépe rozvinout charakter postavy a budovat napětí. Když čtenář na vlastní oči uvidí, co hrdina zažil v minulosti, usnadní mu to pochopení jeho současného jednání.

Například čtenář může lépe pochopit postavu, která v současnosti působí v podstatě milé a morálně, ale přitom má nějakého kostlivce ve skříni. Čtenáře pak méně zaskočí, když později v příběhu tato postava udělá nějakou hroznou věc. Tím, že byli svědky jeho temné minulosti, byli varováni, že není všechno tak, jak se zdá.

Rizika psaní ve dvou rovinách

Vždy doporučuji mít předem pro myšlený aspoň hrubý děj, než se pustíte do psaní. U knihy o dvou či více časových rovinách je opravdu podstatné plánovat. Mohli byste se totiž sami při psaní v čase zamotat.

Velkým rizikem také je, že můžete čtenáře častými přechody mezi časovými rovinami mást. Proto je potřeba udělat tyto přechody naprosto bezešvé.

Dejte také pozor, aby některá z rovin nebyla zajímavější a čtenář neměl tendenci přeskakovat.

Jak na přechody

Podstatné je, aby čtenář vždy věděl, v jaké časové rovině se nachází. Ideální je, když budete mít každou časovou rovinu v nové kapitole. Pro orientaci čtenáře označte tyto kapitoly vždy příslušným letopočtem, anebo časovým určením typu „O 30 let dříve“.

Přechody by také neměly být náhodné. Potřebujete vždy nějaké „přenášedlo“ neboli spouštěč. Může jím být nějaký předmět, chuť jídla, slovo, zmínka o místě, které přinese hlavního hrdinu do minulosti a s ním i čtenáře.

Přechody do minulosti můžete udělat i v podobě čtení starého deníku či dopisů.

Časové odlišnosti

Věnujte pozornost odlišnostem při vyprávění v obou časových rovinách. Například v současnosti může vzít hrdina mobil, když jde ven, a oblékne si triko s pokémony. V minulosti vezme jenom klíče, venku hledá telefonní budku a má triko se Sandokanem.

Můžete si pohrát i s hudbou. Některé skladby jsou nadčasové, ale v současnosti může hrát z rádia například Sean Mendez, zatímco minulosti může vyhrávat nejnovější hit onoho léta – třeba Pump up the Jam od Technotronic.

Můžete si pohrát i s odlišným použitím času vyprávění. Podrobněji jsme o tom mluvili v jednom z předchozích článků. Přítomnou rovinu můžete vyprávět v čase minulém a minulou v čase přítomném (či naopak).

Délka a struktura

Obě časové roviny by měly být stejně zajímavé. Nemusejí ale být stejně dlouhé!

Pokud v jedné z těchto rovin máte méně co říci, ale potřebujete ji mít, nevadí, když bude jedna tvořit třeba dvě třetiny a druhá jen jednu. Nepoměr by ale neměl být příliš velký – pak už nemluvíme o vyprávění ve dvou časových rovinách, ale jde o flashbacky (o tom bude příští článek).

V žádném případě se nesnažte dosáhnout stejné délky obou rovin tím, že budete do té kratší přidávat vatové scény a uměle ji natahovat.

Také nemusíte střídat roviny pravidelně – A, B, A, B. Přechody do minulosti by měly být nejen plynulé, ale i logické. Pokud příběh vyžaduje, abyste zůstali v přítomnosti několik kapitol za sebou, klidně to tak udělejte.

Podstatné je, aby obě časové roviny měly svůj dějový oblouk. Vyvrcholení dějového oblouku roviny z minulosti by mělo předcházet vyvrcholení současného příběhu, respektive celé knihy.

Příklady z literatury

Stephen King: „To“. Kniha sleduje skupinu přátel, kteří čelí vraždícímu klaunovi jménem Pennywise. Postavili se mu v minulosti a nyní se totéž odehrává v přítomnosti. Obě roviny jsou navzájem propletené a ta minulá má přímý vliv na tu současnou.

J. Tudor: „Kříďák“. Před třiceti lety našla skupina přátel rozřezané dívčí tělo. Nyní dostali všichni dopis s kusem křídy a nakresleným panáčkem – tak se svolávali v minulosti. Postupně odhalujeme identitu pachatele i oběti i to, co se odehrálo v minulosti.

Kate Mosse: „Hrobka“. Příběh sleduje dvě postavy – dívky, které od sebe dělí celé století. Oba příběhy však spojuje polorozpadlá hrobka. Jednu stála život, druhá se snaží odhalit její tajemství a také přitom nezemřít.

D. Barker: „Čtvrtá opice“. Současnou rovinu – vyšetřování vražd – průběžně protíná čtení pachatelova deníku, kde zjišťujeme, co jeho zrůdné vidění světa formovalo.

Stephen King: „Zelená míle“. Starý muž v sanatoriu vzpomíná na události z doby, kdy pracoval ve věznici, kam přivezli domnělého vraha Johna Coffeyho se zvláštními schopnostmi. Současná rovina je mnohem méně zajímavá než minulost, a proto má v knize mnohem méně místa. Minulost má však veliký vliv na současnost – než zemřel, John přinesl část svých schopností na právě tohoto nyní starého muže.

Jonas Jonasson: „Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Na začátku vidíme stoletého staříka utíkat z domova důchodců. Příběh postupně přejde do minulosti, kde vidíme jeho dobrodružný život.

Alexandra Potter: „Láska z Paříže“. Novinářce se dostane do rukou balíček dopisů z pařížského bytu, který zůstal sedmdesát let zavřený poté, co jej opustili poslední majitelé. Hlavní hrdinka postupně tyto dopisy čte a odkrývá příběh jedné nešťastné lásky.

Akční kroky do následujícího týdne:

• Pokud zatím píšete pouze chronologicky, zkuste se zamyslet, jestli by psaní ve dvou rovinách váš příběh neobohatilo. Rozepište si kapitoly na lístečky a zkuste jejich pořadí proházet.
• Můžete si obě roviny nejprve napsat zvlášť, jako takové další povídky, a taky začít pro protkávat dohromady.
• Experimentujte se strukturou. Jakmile narazíte na tu správnou pro váš příběh, tak to poznáte.
• Zkontrolujte, jestli máte přechody mezi časovými rovinami opravdu plynulé. Nedá se tam doplnit něco, co hrdinu přenese do minulosti – například vzpomínka, vůně, nezvyklý předmět apod.?
• Ujistěte se, že mají obě roviny svůj nový oblouk.

A ještě na závěr jako vždy Příběhové kostky!

 

 

 

 

 

 

 

 

Těším se na vás zase za týden, kdy se podíváme blíže na techniku flashbacku.

---

P. S. Možná jste si všimli, že v mých článcích ubývá obrázků. Zjistila jsem, že mě při čtení spíše ruší, a tak vycházím z toho, že to tak mají i ostatní. Uvítám Váš názor na to, jestli máte raději s obrázky uprostřed článků anebo bez nich!