K čemu slouží metafory a přirovnání – Živé obrazy – Co nefunguje – Jak vyzrát na klišé
– Od Beethovena po Atlas mraků – Jde to i bez toho, ale… – Co nedělat
Krásné pondělní odpoledne všem, kteří sledujete Projekt 2019 – Odstartujte svoji knihu (i Vy!). Dnešní článek bude o tom, jak psát metafory a přirovnání a oživit jimi text. Rozhodla jsem se toto téma zařadit hned po předchozím článku, kde jsme mluvili o popisech pomocí všech pěti smyslů (tedy nejen zraku a sluchu, ale i hmatu, chuti a čichu), protože spolu úzce souvisí. Hned se dozvíte, proč.
Popisujete-li nějakou scénu či postavu prostřednictvím všech pěti smyslů, obrázek v očích čtenáře je mnohem plastičtější a jeho prožitek intenzivnější. Ale stejně jako mistr kuchař potřebuje přimíchat do pokrmu trochu koření, aby vypíchl jeho chuť, přimícháte-li do textu trochu metafor, čtenář se bude olizovat až za ušima. Tedy, pomyslně. 😊
Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.
K čemu slouží metafory a přirovnání
„Jak ses sem dostala, děvenko?“ zeptala se paní Dovedová tónem, který vyvolával představu pestrých perníkových chaloupek a dával tušit řinčení kovových dvířek od pece.
/Terry Pratchett – Čaroprávnost/
Terry Pratchett patří mezi mé nejoblíbenější autory nejen pro své úžasné příběhy ze Středozemě, ale i pro jeho schopnost naprosto dokonalých metafor a přirovnání. Z citátu výše je vám zřejmé, že paní Dovedová je stará čarodějnice. Nemusel to slovo vůbec použít, tímto přirovnáním ve vás tu představu jednoduše vyvolal.
A jaký je tedy rozdíl mezi metaforou a přirovnáním?
Přirovnání je způsob, jak přiblížit čtenáři nějaký předmět, jev či postavu tím, že ji připodobníte k něčemu jinému, co má podobné vlastnosti. Zahrnují tedy spojovací slovo jako. Příklad: Má hlavu jako pátrací balon. Má prsty jako klobásy.
Metafora rovnou prohlašuje, že něco je něco jiného. Příklad: Pepa je bábovka. Lucčiny vlasy jsou zlato. Metafora je tedy silnější než přirovnání. To však neznamená, že je lepší používat pouze metafory, naopak. Protože jsou silnější, tak jich text snese méně než přirovnání.
Živé obrazy
„Na básníka nezadržitelně útočil den.“ Tato věta z knihy Mistr a Markétka od Michaila Bulgakova nepotřebuje další vysvětlení. Okamžitě z ní chápete, jak se daný básník cítil.
Účelem metafor či přirovnání je vytvořit v mysli čtenáře co nejživější obrázek toho, co právě popisujete. Je to způsob, jak popsat nějaký předmět či situaci způsobem, který není pravdivý doslova a návštěvníka z jiné planety by nejspíš zmátl, ale pozemským čtenářům pomůže k lepšímu pochopení či bezprostřednějšímu vjemu.
„…na mramorových dlaždicích se pyšně protahoval tlustý rudý koberec…“ je věta z knihy Vladimíra Párala Pokušení A-ZZ. Mohl napsat pouze to, že koberec ležel na podlaze. Tím, že mu přisoudil lidskou vlastnost, však celý výjev oživil.
„…kolem lampy zatím vytvořily hloupé můry svůj vlastní planetární systém…“ pochází z již zmíněné knihy Čaroprávnost od Terryho Pratchetta. Mohl napsat „hloupé můry kroužily kolem lampy“, ale to by bylo zbytečně fádní.
Přiznám se vám, že já osobně na metaforách ujíždím. Sbírám je odnepaměti, tak jako jiní sbírají známky, motýly či pivní tácky. Když v knize narazím na dobrou metaforu, je to pro mě pokaždé zážitek. Proto miluju autory jako Pratchett či současný japonský spisovatel Haruki Murakami.
Dále v článku najdete další skvělé příklady nejen z jejich knih, ale i řadu dalších velmi povedených kousků. Jsem přesvědčená, že se z nich dá naučit nejvíce.
Co nefunguje aneb vyvarujte se klišé
Bílý jako sníh. Tváře krev a mlíko.
Možná vás překvapí, ale i metafory a přirovnání mají svou životnost. Tedy dobu, kdy fungují, než se stanou natolik nadužívané, až se z nich stanou klišé. Takových metafor a přirovnání je lepší se vyvarovat, jako se musíte vzdát oblíbeného svetru, když má prodřené rukávy a je plný žmolků.
Sama jsem se přistihla, že jsem použila „krev a mlíko“ při popisu jedné postavy v Pouštní včele. Upozornila mě na to až moje beta čtenářka. Metafora je stále velmi trefná, ale už skutečně opotřebovaná.
Jak vyzrát na klišé
Žádný strach, nemusíte se svého oblíbeného svetru – pardon přirovnání či metafory – vzdát úplně. Existuje zábavný způsob, jak je využít, stejně jako když rozpletete starý svetr a ze získané vlny upletete nový. A jak na to?
Vezměte si metaforu či přirovnání, které už se příliš častým používáním takovými klišé staly. Pak smažte poslední slovo a nahraďte jej nějakým jiným, které také vystihuje podstatu. Důležité je, aby to v mysli vykreslovalo náležitý obraz, jaký chcete vyvolat.
Moudrý jako sova. – Moudrý jak sto Brumbálů dohromady.
Hluchý jako poleno. – Hluchý jak puberťák s iPhonem.
Platný jak mrtvému zimník. – Platný jak vinný sklípek abstinentovi.
Od Beethovena po Atlas mraků
Metafora dokáže několika slovy vykreslit obraz, který byste jinak museli dlouze popisovat. Následující příklady mluví samy za sebe. Jsou vypsány z krásné životopisné knihy o životě Ludwiga van Beethovena s názvem Sám proti osudu (autorem je Antonín Zhoř).
Písnička zhasla, přetržena v půli.
Netušil, že veliký umělec je korunován dřív korunou trnovou než zlatou.
Čísi nelítostná bota rozšlápla jeho ranní štěstí v ubohou tříšť.
Jsem zamotán do snů o Vídni jako moucha do pavoučí sítě.
Kdo si všimne jediného zhaslého plamínku uprostřed velkého radostného ohně?
Neuměl žít jinak než uprostřed plamenů.
No nejsou nádherné? Všech šest situací byste mohli popsat obyčejně. „Písnička dohrála.“ „Netušil, že velký umělec má zpočátku život velmi těžký.“ „Přestože jeho ráno začalo šťastně, teď je nešťastný.“ „Neustále snil o Vídni.“ „Veselící se lidé si nevšimnou jednoho posmutnělého.“ „Uměl žít jen plný a dynamický život.“ Pomocí metafor ale vyzní zcela jinak.
Hodně se toho naučíte i ze skvělých příkladů v knize Atlas mraků od Davida Mitchella:
Moudrý muž nevstupuje mezi šelmu a její porci masa.
Uchyluji se ke svému deníku jako katolík ke zpovědníkovi.
Ticho pohltilo má slova i jejich ozvěnu a vysmálo se mi.
Budí podezření, že se u jejího žlabu nakrmila pěkná řádka mladých hřebečků.
Obzvlášť ta poslední je velmi povedená. Je to elegantní způsob, jak o nějaké ženě říci, že chodí s každým. 😊
Jde to i bez toho, ale…
Platí, že i bez použití metafory či přirovnání zůstane podstata sdělení stejná. Nikoli však pocit, který to vyvolá v čtenáři. Podívejte se na následující příklady z knihy Sputnik, má láska, od mistra metafory Haruki Murakamiho:
Hluboké ticho a klid. V hlavě je jasněji než na zimním nebi.
Na rtech mu pohrával úsměv tak srdečný, že by pohnul i čerstvě umrzlým ledovcem.
Fialka ji jasně slyšela polknout. Znělo to, jako když někdo tiše odhrne záclonu ze sametu, aby klidným, ranním denním světlem probudil nějakou význačnou osobnost. … Srdce se jí v hrudi rozbouchalo hlasitě jako kopyta splašeného koně, který se žene tryskem přes dřevěný most.
Vůbec jsem nemohl poznat, kolik je hodin. Obraz promítnutý na sítnici se mi ne a ne spojit s částí mozku, která by jej registrovala a analyzovala. Jako když nějaká babička nemůže navléknout nit.
Hele, nenechala bys mě už spát? Jsem fakt úplně groggy, víš? Už jen držet tohle sluchátko je pro mě jak podpírat řítící se kamennou zeď.
Fialka uchopila sklenici, pozorně po Mjúině vzoru upila vína, nakonec polkla. V ústech jí na okamžik setrval příjemný buket, po pár vteřinách ale i ten zmizel beze stopy, dočista jako když vyschne ranní rosa na letních listech.
Ty umíš bejt někdy tak hrozně milej. Jako Vánoce a letní prázdniny a zrovna narozený štěňata dohromady.
Mám při tom takový divný pocit, jako bych to ani nebyla já. …jako by mě něčí ruce rozebraly na kusy a pak zase ve velkém spěchu složily zpátky, zatímco já samotná tvrdě spala.
Měl jsem strašný hlad. Břicho jsem měl prázdné, až jsem měl skoro strach, že skrz mě za chvíli začne být vidět na druhou stranu.
Když jsme vyšli ven, halila všechno kolem zářivá podvečerní tma, jako by tam někdo rozpustil barvivo. Modrá tak, že jsem měl dojem, že stačí, když se nadechnu, a samotnému mi zmodrá hruď.
Byl to pohled tak nádherný, že se mi skoro zachtělo ho celý tak, jak je, vystřihnout a přišpendlit do paměti jako plakát.
Mjú mi připomínala pokoj, ze kterého do posledního odešli všichni lidé.
Ještě pár skvělých příkladů
…od slíbeného Pratchetta, také z knihy Čaroprávnost:
Esk se pohybovala trhem jako žhář po poli plném kupek sena nebo jako neutron útrobami reaktoru.
Osoba, která nebere na vědomí pravděpodobnost neúspěchu, se může stát cihlou v cestě bicyklu historie.
Brány byly skutečně obrovské, černé a vypadaly, jako že jsou vyřezány ze zhmotnělé tmy. (Jedna z mých nejoblíbenějších.)
Knihovna byla plná mágů, kteří mají ke knihám stejný vztah jako mravenci ke svým kuklám a v čase ohrožení s nimi pobíhají téměř stejným způsobem.
Když jsou stromy dost blízko u sebe, vytéká světlo z pralesa rozřezané na pruhy a podtrhané stíny.
Je to jako by člověk držel rozpálený ledovec.
A na závěr co nedělat
- Neřetězte příliš mnoho přirovnání a metafor za sebou do jednoho odstavce či věty.
- U metafor a přirovnání platí, že jejich nadužívání je spíše na škodu. Stejně jako to nesmíte při vaření přehnat s kořením, nesmíte to přehnat ani s metaforami.
- Nenuťte se do jejich používání, pokud to necítíte přirozeně. Postupným tréninkem to přijde samo.
Akční kroky do následujícího týdne:
- Vyzkoušejte si cvičení s přepisováním klišé do nových, originálních metafor.
- Zapisujte si neotřelá přirovnání, kdykoli vás nějaká napadnou. I ta trochu neohrabaná. (Příklad: Neohebný jako špagety před uvařením.) Postupně se budete zlepšovat a během psaní se vám to pak vyplatí.
A ještě samozřejmě Příběhové kostky – začalo to písničkou… Možná si ji někdo broukal pořád dokola a jinému z toho ruply nervy 🙂
Těším se na vás zase za týden! Až vám to mezitím dobře píše! 😊
Přidejte odpověď