20. TÝDEN – Jak zvolit toho správného „vypravěče“

Hurá, sněží! x A sakra, sněží…– Výhoda „Watsonů“ aneb Samochvála smrdí – Jeden, dva… či více? – Nezapomeňte na dějový oblouk – Střídání (někdy) povoleno

Krásné pondělní odpoledne všem. Dnes začínáme již třetí tematický blok. V tom prvním jste si udělali rámcovou osu příběhu, ujasnili si, kdo má jsou postavy vašeho příběhu, v jakém prostředí se bude váš příběh odehrávat, a začali si vytvářet návyk na pravidelné psaní.

V následném bloku, který začal v 13. týdnu, jste si uvědomili, jakému typu zápletky váš příběh odpovídá, načrtli si dějový oblouk vašeho příběhu, podívali se na styl psaní zvaný “Cesta hrdiny” a na to, jak čtenáře co nejlépe zaháčkovat, aby si chtěli vaši knihu přečíst.

V rámci Projektu 2019 vždy přemýšlím, jak články co nejlépe řadit, abyste mohli při psaní své knihy postupovat krok za krokem. V dnešním článku se zamyslíme nad velmi důležitým tématem, které se vzhledem ke své důležitosti mohlo objevit i kdykoli dřív, ale stále na to není pozdě. A to – kdo je vlastně vypravěčem vašeho příběhu.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Hurá, sněží! x A sakra, sněží…

Rozhodnutí, kdo bude osoba, která příběh vypráví, patří k těm nejdůležitějším při psaní knihy. Má totiž velký dopad na to, jak příběh vyzní.

Vypravěč, tedy postava, která příběh vypravuje, do svého vyprávění projektuje své postoje a názory. Jinak vyzní příběh z druhé světové války očima židovského mladíka a jinak očima dcery velitele nacistického tábora, která svého otce zbožňuje a slepě přebírá jeho názory.

Nemusíme ale zabíhat do historie. Představte si jednoduchou situaci, kdy začne hustě sněžit. V podání šestiletého dítěte bude vypadat velmi optimisticky a pozitivně („Jde se sáňkovat!“), zatímco v podání starého správce domu, kterého čeká odhazování sněhu a to už ho tři dny bolí záda, to bude podáno s nelibostí.

Proto při vybírání vypravěče přemýšlejte, jak to ovlivní celé vyznění příběhu. Příkladem z literatury může být kniha Harper Leeové Jako zabít ptáčka, kde je mladý černoch nespravedlivě obviněn ze znásilnění bílé ženy, a probíhá s ním soudní proces.

Příběh vypráví osmiletá dcera advokáta, který tohoto muže hájí. Je ještě dost nezkažená na to, aby se na to dívala nezaujatýma očima. Kdyby se příběh vyprávěl z pohledu obviněného černocha či obhájce, vyzněl by zcela jinak, než když jej vypráví dítě.

„Jiné oči, jiný příběh.“
/Nancy Kress – Creating Characters/

Výhoda „Watsonů“ aneb Samochvála smrdí

Koho vyberete jako „kameramana“, je samozřejmě na vás. Zatím nemluvíme o tom, jestli bude příběh vyprávěn v první, (ve druhé) nebo ve třetí osobě – o tom si povíme v následujícím článku.

Zde jsou základní typy vypravěčů:

• Hlavní hrdina. Příběh můžete vyprávět samozřejmě z pohledu hlavního hrdiny. Ať už v první osobě (sám hrdina popisuje, co prožívá) nebo ve třetí osobě („kamera“ sleduje primárně hlavního hrdinu). Tento pohled bude samozřejmě velmi subjektivní.
• Důležitá vedlejší postava. Může jej vyprávět důležitá vedlejší postava, která může činy hlavního hrdiny komentovat objektivně. Vezměte si takového Watsona. Kdyby příběh Sherlocka Holmese vyprávěl sám Sherlock a mluvil o sobě tak pochvalně, jak o něm mluví Watson, byl by pro čtenáře dost nesnesitelný.
• Méně podstatná vedlejší postava. Příběh může vyprávět i víceméně nezávislý pozorovatel nebo někdo, kdo v něm nemá téměř žádnou roli, než že je přítomen většině událostí. Příkladem může být kniha Emily Brontëové Na Větrné hůrce, který vypráví podnájemník, pan Loockwood, společně se služebnou Nelly.
• Sám spisovatel. Zde může posloužit jako příklad filmová verze výše zmíněného románu Na Větrné hůrce, kde příběh bouřlivé lásky mezi Heatcliffem a Catherine vypráví Sinéad O’Connor v roli samotné Emily Brontëové. Charakteristické pro tento způsob je přímé oslovování čtenáře: „…Nyní již vidíš, milý čtenáři, že to pan Skočdopole neměl jednoduché. Začalo to na samotné základní škole, kdy se mu všichni smáli kvůli podivnému jménu…“

Jeden, dva… či více?

Vypravěč samozřejmě nemusí být pouze jeden. Neexistuje žádná „správná“ odpověď, kolik vypravěčů byste měli mít. Některé knihy jsou vyprávěny z pohledu pouze jediné postavy, nezřídka ale příběh vypráví postav více. Platí ovšem, že by již nemělo být příliš. Čtenář by se v nich mohl poztrácet a příběh by nemusel mít vnitřní soudržnost.

Můžete mít ovšem vypravěčů několik, pokud se váš příběh odehrává na více místech a jedna osoba by nemohla vidět či komentovat vše. (Pokud se nerozhodnete psát z pohledu spisovatele samotného, ten pak vidět a slyšet vše může – ale nemusí, o tom si povíme více příště).

Při vybírání „vypravěče“ byste také měli myslet na to, že by měl být přítomen „vyvrcholení“ příběhu. Pokud tato postava zemře dříve, vyberte si buď jiného vypravěče, anebo mějte vypravěče alespoň dva.

Nezapomeňte na dějový oblouk

Pokud se rozhodnete mít více vypravěčů, tedy osob, z jejichž pohledu je váš příběh vyprávěn, vyvstává pro vás jeden zásadní úkol. Každá z těchto postav musí mít vlastní dějový oblouk, třebaže jednoduchý. O tom, jak vystavět dějový oblouk, jsme si podrobně povídali v tomto článku.

Každá z těchto postav by měla prodělat nějakou změnu a její příběh by měl souviset s nějakou významnou scénou či situací ve vašem příběhu. Netřeba podotýkat, že jejich dějové oblouky by měly být být vzájemně propletené.

 Střídání (někdy) povoleno

Hop sem, hop tam… Slyšeli jste termín „head hopping“? Znamená ne(z)řízené přeskakování z pohledu jednoho vypravěče do hlavy druhého, aniž byste čtenáře předem upozornili, že k tomu dojde. Pro čtenáře je to pak matoucí a v delším textu nebude jednoduché držet pozornost.

Můžete samozřejmě vyprávět příběh z pohledu více osob, nikdy však neměňte úhel pohledu během jedné scény či dokonce během jednoho odstavce.

Tady je příklad takového přeskakování:

Jirka zuřivě mával na taxík. Stál na samém okraji silnice a každou chvíli ho nějaké projíždějící auto ohodilo lepkavým blátem. Podíval se nervózně na hodinky a pomyslel si, že nemá šanci dostat se tam včas. Konečně u něj zastavilo auto. Na pravé straně se stáhlo okénko a vykoukla ven řidička. To je ale podivný patron, pomyslela si žena za volantem. Před chvílí se rozhodla už dnes vyhlásit padla a jet domů, ale tenhle mladík vypadá, že někam nutně potřebuje, a tak mu přece jen vyhověla. Měla toho ale dnes už dost a do toho ještě ta hádka s Martinem. Ta se ale fakt divně dívá, pomyslel si Jirka. Měl by vůbec do toho vozu nastupovat?

Vidíte, že v tomto odstavci se začíná Jirkou, pak se náhle přeskočí k řidičce, a zase zpět k Jirkovi, aniž by byl čtenář výslovně upozorněn na to, že dojde ke změně úhlu pohledu. Zmátlo to i vás, že? Proto se takový styl nedoporučuje.

Můžete samozřejmě vyprávět z hlediska více postav, jasně však čtenáři oznamte, kdy dochází ke změně pohledu. Můžete to oddělit přinejmenším mezerou, třemi hvězdičkami, nebo i začít novou kapitolu.

Přišel jsem, viděl jsi, zvítězil…

Ujasnili jsme si tedy, že váš příběh nemusíte vyprávět výlučně z pohledu hlavního hrdiny, ačkoli jste k tomu možná měli tendenci. Možná jste teď zaváhali, jestli se znovu nezamyslet nad tím, kdo by mohl vyprávět ten váš. Anebo jste se naopak utvrdili v tom, že jste zvolili správně.

Pokud si ještě nejste jistí, neznamená to, že nemůžete pokračovat v psaní. Můžete si ale dát „na zadní hořák“ myšlenku, že se k tomu vrátíte později.

Teď se dostáváme k té klíčové otázce, v jaké osobě má vyprávět. Existují tři základní úhly pohledu, neboli „osoby“, ve kterých můžete knihu psát – v první (ich forma), ve druhé (du forma) a ve třetí (er forma). Druhá osoba se používá velmi málo často, ale i tak o ní okrajově pojednám. Jelikož je ale už tento článek až příliš dlouhý, vrátíme se k tomu v příštím týdnu!

Akční kroky do následujícího týdne

• Na knize již nejspíš nějaký ten měsíc pracujete, píšete ji tedy z pohledu některé z postav. Zkuste se nyní ale zamyslet nad tím, které jiné postavy by mohly ten příběh vyprávět.
• Teď si jednu z těchto postav vyberte a představte si, příběh vypráví ona. Jak by vyzněl? Lépe? Hůř?

A ještě Příběhové kostky, dnes se zjevně velmi dynamickou zápletkou a odměnou na závěr!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak už jsem zmínila, v příštím článku se blíže podíváme na výhody a nevýhody ich formy, du formy i er formy, a najdete zde i tabulku s otázkami, které vám pomohou při rozhodování, kterou z nich zvolit pro váš příběh. Těším se na vás!