18. TÝDEN – JAK A KDY UVÉST NA SCÉNU HLAVNÍHO HRDINU

Na nic nečekejte! – Kdysi dávno, v předaleké galaxii – Zkuste to přes cameo
– Zachraň kočku / pohlaď psa– Lze to i takto – Na co dát pozor

Krásné pondělí všem, vítám vás u třetího pokračování bloku článků na téma začátků, aneb jak co nejlépe zaháčkovat čtenáře a nakladatele. V minulých dvou článcích jsme si řekli, co by nemělo chybět v první kapitole a jak napsat co nejchytlavější první větu. Dnes se podíváme na to, kdy a jak představit čtenářům hlavního hrdinu, a čeho se přitom vyvarovat.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Na nic nečekejte!

Postava je tahoun každého příběhu. I když je vaše knížka postavená na zápletce (požár domu, zřícené letadlo a tak podobně), pořád platí, že čtenáře zaujmou vaši hrdinové a pokud si získají čtenářovo srdce, právě oni ho přimějí číst dál. Proto musíte hlavního hrdinu či hrdiny představit čtenáři co nejdříve.

Ideální samozřejmě je, když se hlavní hrdina objeví hned v prvním odstavci. Pokud ale nejprve například popisujete zuřící bouři na moři a potápějící se loď, z níž se zoufalým křikem padají ženy, děti a zvířátka v klecích a topí se, musíte co nejrychleji poté „zaostřit“ na hlavního hrdinu.

Kdysi dávno, v předaleké galaxii

Když začínáte s novinařinou, ze všeho nejdříve uslyšíte, že každý článek musí hned v úvodu (v takzvaném perexu) zodpovědět pět hlavních otázek: kdo, kdy, kde, jak a proč. Toto je zároveň dobrá rada i k představení hlavní postavy. Právě na tyto otázky byste měli dát čtenáři odpovědi co nejdříve. Pojďme se na ně podívat podrobněji.

Kdo – Čtenář potřebuje vědět, kdo je hlavní hrdina, než do něj začne investovat emoce a čas. Proto by mělo být během prvních pár odstavců jasné několik věcí:

Jak se hlavní hrdina jmenuje. Lépe si vytváříte vztah k někomu, jehož jméno znáte, než například k bezejmenným spolucestujícím v tramvaji. Výjimkou samozřejmě je, pokud váš příběh vypráví někdo, jehož identita má zůstat skryta (například stalker či vrah).
Jak je přibližně starý. Nemusíte uvádět, že je mu 26 a půl let, ale mělo by být patrné, zda je to třicátník, anebo třeba teenager.
Kdo to je. Jestli je to žák střední školy, detektiv či třeba pohřebák.
Jak přibližně vypadá. I zde platí, že nemusíte jít do sáhodlouhých popisů vzhledu a oblečení, ale měli byste vypíchnout něco charakteristického.

Kdy – Kdysi dávno… Naznačte čtenáři, kdy se zhruba děj odehrává. Zda v současnosti, v daleké minulosti či ve 24. století. Nemusíte to výslovně uvést, může to vyplynout z kontextu. („Můj dědeček si ještě pamatuje, jak na konci 23. století lidé museli místo telepatonů používat obyčejnou kvantopoštu. To jsem ještě nebyl na světě.“)

Kde – V předaleké galaxii… Stejně tak by mělo být jasné, jestli jsme na venkovské farmě, na zámku či na vzdálené, ještě neobjevené planetě ohrožované černou dírou.

Co – Nástin konfliktu, tedy o co v příběhu půjde a proč by se o to měl čtenář zajímat.

Proč/jak – Motivace a cíl hlavního hrdiny (a případně i jeho protivníka).

V každém případě neuvádějte příliš mnoho detailů. Čtenář vašeho hrdinu ještě nezná, a tak ho zatím nezajímá ani jeho minulost. Vy sami svého hrdinu znáte dobře, což je velmi důležité, informace o něm však budete dávkovat v průběhu příběhu.

Zkuste to přes cameo

Už jsme si řekli, že nejlepší je začít psát od prvního zlomového bodu, spouštěcí události, která celý příběh odstartuje. Jeff Gerke přináší v knize Creating Characters následující velmi užitečné cvičení, pro které si vypůjčil prvek z filmu:

Když se chystáte přivést svého hlavního hrdinu poprvé na scénu, napište pro ten účel krátkou povídku. Představte si, že píšete tzv. cameo scénu. Tím myslí scénu, ve které se má objevit jen na kratičký okamžik nějaká slavná osobnost v působivé situaci, která má na diváka/čtenáře udělat silný dojem.

Tato scéna má svůj vlastní dějový oblouk, a právě pro ten si napište miniscénář, jako by už nic nemělo pro danou postavu následovat, a přesto čtenáře okamžitě zaujme.

Nemusí jít přímo o akční scénu. Samozřejmě záleží na tom, jaký píšete žánr. Může to být scéna legrační, nebo milostná. Váš hrdina by v ní však měl zazářit a měla by odhalit jeho hlavní vlastnosti, kvůli nimž by se o něj měl čtenář začít zajímat.

Na konci této minipovídky uvozující váš příběh by mělo být čtenáři jasné, jaký váš hrdina je, o co usiluje, a o jaký typ příběhu se vlastně jedná.

Zachraň kočku / pohlaď psa

Radu Jeffa Gerkeho skvěle doplňuje tip, který představil Robert Wood, editor nakladatelství Standout Books. Jedná se o techniku, kterou nazývá „zachraň kočku“. Ve zkratce jde o to, že hrdina v samotném úvodu knihy vykoná nějaký drobný, ale záslužný čin, který v očích čtenáře ukáže jeho laskavé srdce.

Může jít doslovně o záchranu něčího domácího zvířátka (ať už z plamenů, z příliš vysoké větve apod.), ale i přeneseně o věnování peněz bezdomovci, nebo drobných na jízdenku někomu, komu ukradli peněženku, či třeba zakoupení nové zmrzliny dítěti, které tu svou právě upustilo.

Čtenáři se tak hned v úvodu naznačí, co je hrdina zač, aniž by se mu vyzradilo cokoli z nadcházejícího děje. Hodí se to zejména pro hrdiny se složitější povahou, nebo i pro záporné hrdiny. Čtenář z této scény pochopí, že nejsou tak úplně černobílí.

Variantou na „zachraň kočku“ je „pohlaď psa“. Tento čin není tak záslužný jako záchrana něčího domácího mazlíčka, také však naznačuje, že hrdina má kladné stránky (i pokud je třeba jinak zlý).

Opakem tohoto je „nakopni kočku / psa“. Pokud chcete, aby čtenář okamžitě pocítil k některé z postav nesympatie či přímo odpor, nechte tuto postavu ublížit nějakému zvířeti nebo hned zkraje spáchat nějaký drobný, ale zavrženíhodný čin.

Lze to i takto…

Zde je několik dalších tipů, jak čtenáře přimět, aby se o vašeho hrdinu začal zajímat a získal si k němu vztah:

Představte svého hrdinu ve chvíli, jak dělá něco pro něj charakteristického.
Například James Bond v úvodní scéně někoho zachraňuje (a přitom stíhá svádět nějakou krasavici).

Představte hrdinu ve chvíli, kdy naopak dělá něco pro něj netypického…
…a nechte ho, ať se nad tím sám pozastaví.

Představte hrdinu ve chvíli, kdy čelí nějakému dilematu a musí udělat zásadní rozhodnutí.
Neprozraďte však čtenáři, jak se hrdina rozhodl.

Představte hrdinu očima vedlejší postavy.
Například v Srdci temnoty od Josepha Conrada se nejprve dozvídáme o hlavním hrdinovi Kurtzovi prostřednictvím účetního Marlowa, který je vypravěčem příběhu a vykresluje temný obrázek vedoucího obchodní stanice v Africe, jehož má přivézt zpět do civilizace.

Představte hrdinu jeho vlastními slovy přes jeho tragickou minulost (pokud to pro váš příběh a hrdinu platí) a tím vzbuďte čtenářovy sympatie.
Například David Copperfield v stejnojmenném románu čtenáři velmi záhy sděluje, že se narodil v zapadlé díře ve Skotsku jako pohrobek svého otce. Vypráví o tom, jak se jeho matka posléze znovu vdala a co to pro něj znamenalo. Čtenář s ním tak soucítí a zajímá ho, jak to s ním nadále bylo.

Na co dát pozor

Při psaní úvodní scény mějte na paměti, že váš hrdina se díky prožitému konfliktu bude postupně měnit. Na konci příběhu bude jiný než na začátku (o tom jsme také mluvili v článku o vytváření dějového oblouku). Hrdina nemůže dělat či říkat nic, co neodpovídá jeho charakteru v daném bodě příběhu.
Představení vašeho hrdiny by mělo být prostřednictvím akce. Tu akci ale nepřežeňte. I zde platí, že méně znamená více. Pokud čtenáře hned na úvod přehltíte komplikovanou akční scénou s příliš mnoha postavami, můžete ho zároveň zmást i znudit. (Takový mi například připadá začátek Foucaultova kyvadla od Umberta Eca, kvůli němuž jsem knihu dvakrát odložila, než jsem se dokázala začíst.)
Váš hrdina by neměl ihned v čtenáři budit dojem přehnaného klaďase a správňáka, který nemá žádné chyby či slabosti, respektive Mary Sue (česky by to byl takový Mirek Dušín). Takoví hrdinové si málokdy získají sympatie čtenáře.

Akční kroky do následujícího týdne:

Vezměte si papír a na něj nakreslete tři sloupce. Nadepište je „začátek“, „prostředek“ a „konec“. Můžete si také stáhnout již hotovou tabulku ve Wordu nebo v PDF. Do každého sloupce si napište, jaké vlastnosti a typické projevy má váš hrdina v té které příslušné části příběhu. Nyní si zkontrolujte, že vlastnosti vašeho hrdiny v úvodní scéně odpovídají tomu, kde se děj právě nachází.
Zkuste si rozepsat pět základních otázek, které byste měli být schopni zodpovědět o hlavním hrdinovi v úvodních odstavcích, tedy kdo, kdy, kde, co a proč.
Napište si krátké cameo s dějovým obloukem pro úvodní scénu, kde hlavního hrdinu představíte.

A ovšem ještě Příběhové kostky, tentokrát tam vidím dost tragické motivy…