11. TÝDEN – Jak zajímavě napsat antagonistu

Může být kniha bez antagonisty? – Jaký typ antagonisty je vhodný pro váš příběh – Musí být antagonista člověk? – Jak antagonistu pojmenovat – Několik dalších tipů na závěr

„Kniha je jenom tak dobrá, jak je dobrý její antagonista.“ /spisovatelka Kathy Steffen/

Slovo antagonista pochází z řeckého antagónistés, což znamená jednoduše rival či soupeř. Antagonista brání hlavnímu hrdinovi v jeho úsilí a tím vzniká konflikt, z něhož se následně zrodí zápletka. Bez konfliktu nemůže příběh existovat. Konflikt se vyřeší buď porážkou antagonisty, nebo – jak je tomu v tragédiích, pádem či smrtí hlavního hrdiny.

V tomto článku se podíváme na to, jakou podobu může tento konflikt mít. Musím říct, že při jeho psaní jsem si velmi obohatila hlavní „antagonistku“ ve svém rozepsaném fantasy románu Hodina psodava. Věřím, že následující tipy pomohou i vám!

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Může být kniha bez antagonisty?

Protivníkem hlavního hrdiny nemusí být pouze jiná osoba či tvor, ale třeba společnost, přírodní síly, vnitřní konflikt nebo třeba závislost na alkoholu. Ptáte-li se, může-li být kniha bez antagonisty, je to stejné jako položit otázku, jestli může být příběh bez konfliktu.

Odpověď zní nikoli. Konflikt je motorem zápletky. Nebudete-li mít v knize konflikt, vaše kniha bude popisem postavy, ale nikoli příběhem. Když v knize chybí protivenství (=antagonista), vaše hlavní postava nemá důvod se měnit, vyvíjet a růst.

Jaký typ antagonisty je vhodný pro váš příběh

Typickým příkladem antagonisty je Voldemort v Harry Potterovi, Sauron v Pánovi prstenů či Joker v Batmanovi. Nemusí to však nutně být osoba. Konflikt může mít podobu boje muže proti muži, člověka sama se sebou, člověka proti přírodě, člověka proti společnosti a tak dále.

Který typ antagonisty se nejlépe hodí pro váš příběh? Pojďme se na ně podívat blíže.

Ztělesněné zlo

Nejběžnější typ antagonisty, proti němuž bojuje kladný hlavní hrdina. Typickým příkladem takového protivníka je již zmíněný lord Voldemort či Sauron v Pánovi prstenů. Mají v úmyslu ubližovat ostatním, ať už jim jde o prosazení vlastních cílů, o vykonání pomsty nebo třeba vyvolání chaosu, díky němuž se dostanou k moci. Takový typ antagonisty se objevuje ve fantasy, v sci-fi či v akčních dobrodružných románech, i když se samozřejmě mohou objevit i v jiných žánrech – příkladem je sadistická zdravotní sestra Ratchedová v románu Kena Keseyho Přelet nad kukaččím hnízdem. Tento typ antagonisty hraje na nejzákladnější lidský instinkt – strach. Čtenáři se rádi bojí a ještě raději vidí, že je zlo poraženo.

Antagonista „všedního dne“

Antagonista nemusí být zlý či jednoznačně špatný člověk. Podstatné je, že jeho cíle jsou v rozporu s cíli hlavního hrdiny, čímž mezi nimi vzniká konflikt. Nemusí to přitom ani myslet špatně. Může hlavního hrdinu odrazovat od snahy o nalezení cíle, úmyslně či neúmyslně vytvářet emocionální nebo fyzické překážky, které brání hlavnímu hrdinovi v jeho úmyslech, nebo ho jinak poškozují. Může mít také stejný cíl jako hlavní hrdina, přičemž může uspět pouze jeden z nich. Může také například ubližovat hlavnímu hrdinovi v odvetě za prožitou bolest. Příkladem může být Severus Snape, pro něhož je existence Harryho věčnou připomínkou nešťastné lásky k jeho matce Lily.

Větší celek – společnost apod.

Někdy je hlavní hrdina v konfliktu nikoli s jednou osobou, ale s nějakou větší skupinou, jako je například vláda nebo třeba sociální systém. Holden Caufield, hrdina z románu Kdo chytá v žitě, nemá jednoho typického protivníka. Jeho protivníkem je společnost, respektive školy, v nichž nedokáže nalézt své místo a postupně ho z každé vyloučí. Podobně je na tom Alex z Mechanického pomeranče, jehož protivníkem je společnost. V Grishamově románu Firma je protivníkem mladého právníka právnická společnost, ve které se zpočátku nadšeně zaměstnal, než začal odhalovat její mnohem temnější pozadí a praktiky, což ho málem stojí život. V knize Vypálená nenávist je pak antagonistou rasismus, zosobněný nespravedlivou policejní střelbou na černošského mladíka (kniha je zfilmovaná a právě míří do kin).

Vnitřní konflikt

Protivníkem hlavního hrdiny může být v některých příbězích on sám, respektive jeho vnitřní konflikt. Je to například Hamlet s vnitřním konfliktem shrnutým do lakonického „být či nebýt“, nebo pan Hyde, který je antagonistou doktora Jekylla, přičemž je jeho vlastní součástí. Hlavní hrdina také může bojovat proti předsudkům, které sám chová, proti pochybnostem, strachu či lítosti. Ve Wildově Obrazu Doriana Graye je antagonistou Dorianova pýcha a marnivost, kterou Wilde zosobnil v jeho portrétu, jenž stárne a oškliví místo něj. Ve Frankensteinovi se zase zármutek mladého doktora promítne v monstrum, jemuž vdechne život.

Příroda nebo živly

Už jsme si řekli, že antagonista nemusí být a priori zlý. Antagonistou může být i jakákoli síla, která stojí proti hlavní postavě příběhu. Sem patří přírodní katastrofy, požár (viz román Skleněné peklo), postapokalyptický svět, ale i „obyčejná“ příroda. Příkladem může být Cesta od Cormaca McCarthyho, kde přeživší otec se synem putují zemí zničenou blíže neurčenou jadernou katastrofou, Holčička, která měla ráda Toma Gordona od Stephena Kinga, kde se devítileté děvčátko ztratí v hustém lese, v němž se několik dní pokouší přežít, nebo příklad z klasiky – Robinson Crusoe, jehož není třeba blíže představovat. Cílm pak není tyto antagonisty porazit. Jsou spíše katalyzátorem, který ukazuje, jak se hlavní hrdina chová v těžké situaci.

Zvíře

Tento typ antagonisty je podobný předchozí variantě, kdy je antagonistou příroda. Patří sem Čelisti (boj člověka proti zabijáckému žralokovi), Jurský park (vraždící uprchlí pravěcí ještěři), Godzilla či King Kong.

Technologie

Klasickým příkladem takového protivníka je umělá inteligence, ať už v podobě strojů s vlastním vědomím jako v Terminátorovi či všeprostupující umělá inteligence, která zotročila lidstvo a přeměnila ho ve zdroj energie jako v Matrixu.  V obou případech má přitom technologie personifikovanou „tvář“ – v Terminátorovi je to ničivý zabijácký muž-stroj, který se v prvním díle snaží usmrtit matku budoucího vůdce vzpoury proti strojům Johna Connora, a ve druhém díle pak samotného Johna v jeho deseti letech (kde si navíc autoři pohráli s tím, že vražedný zabiják z prvního dílu se stává „hodným“ ochráncem malého Johna v druhém dílu). V trilogii Matrix je pak tváří umělé inteligence agent Smith, který je důstojným protivníkem naivního a nejistého hackera Thomase Andersona alias Nea.

Nadpřirozená netělesná entita

Někdy stojí hlavní hrdina proti protivníkovi, který je „neuchopitelný“. Příkladem je román Osvícení od Stephena Kinga, kde se nadpřirozené zlo koncentruje v hotelu, kam hlavní hrdina přijíždí pracovat, či černý kouř v seriálu Ztraceni, jehož původ je vysvětlen ještě nejasněji a který si namátkou vybírá oběti mezi hrdiny a zabíjí je, aniž by jim bylo jasné, proč a co se tím snaží dosáhnout. Stejně jako v případě přírody není cílem tyto nadpřirozené protivníky porazit, ale spíše sledovat, jak se s jejich nástrahami hlavní hrdina vyrovná.

Jak antagonistu pojmenovat

Jméno antagonisty by mělo budit respekt a být dostatečně znělé, aby jej čtenář vnímal. O tom, jak pojmenovat postavy v knize, jsem psala již v 6. týdnu Projektu 2019. Můžete se k článku vrátit zde a využít odkazy na generátory jmen i další tipy, které pomohou při hledání jména.

Zde hlavně doplním, že u hlavního záporáka je pojmenování stejně důležité, ne-li ještě důležitější než u hlavního hrdiny. Vezměte si Harryho Pottera. Má snad to nejobyčejnější jméno, jaké by vás mohlo napadnout. Zato Voldemort nemohl zůstat jen Tomem Raddlem (v angličtině Riddlem).

Pokud s pojmenováním protivníka zatím váháte, vezměte list papíru a sepište si všechny jeho vlastnosti, cíle a motivaci. Potom z nich vyberte jeden rys, který je pro něj nejtypičtější. Něco, co ho pohání. Může to být pomsta, ambice, moc či cokoli jiného.

Poté si otevřete internetový překladač a zkuste si vyhledat tento termín v latině a řečtině. Může se vám některý z výsledků natolik líbit, že si z něj upravíte verzi jeho jména. Pokud tyto dva jazyky zklamaly, zkoušejte jakékoli další exotické jazyky, až si něco vyberete.

Musím se přiznat, že ve svém rozepsaném románu Hodina psodava zatím nemám jméno pro svou antagonistku (ano, bude to žena). Už se ale těším, až si s tím budu přesně takhle hrát!

 

Několik dalších tipů na závěr

• Věnujte stejný čas napsání antagonisty, jako jste věnovali napsání hlavního hrdiny. Mějte na paměti úvodní citát, že kniha bude jen natolik zajímavá, jak bude zajímavý hlavní protivník.
• Zlo se nerodí, zlo se vypěstuje. Nevytvářejte protivníka, jehož jediným smyslem existence je páchání zla. Pokud nechcete, aby váš antagonista působil jako klišé, dejte si práci a ukažte, jak se stal zlým. Ukažte jeho „příběh“. Dejte mu minulost a především motivaci.
• Dejte hlavnímu hrdinovi cíl, který je v přímém rozporu s cílem hlavního hrdiny.
• Dejte antagonistovi přesvědčení, že jsou jeho činy oprávněné. V jeho vlastní mysli by měl být hrdinou on sám.
• Antagonistu „všedního dne“ můžete oživit například tím, že jej v očích hlavního hrdiny vylíčíte jako mnohem větší zlo, než ve skutečnosti je (příkladem opět Severus Snape).
• Nebo naopak ukážete jeho lidskou stránku, čímž u čtenářů vyvoláte sympatie pro antagonistu a čtenář pak nebude vědět, na čí stranu se vlastně přiklonit.
• Nepřehánějte jejich sílu či slabost. Hlavní hrdina a hlavní záporák by měli být přibližně stejně silní, jinak bude příběh v nerovnováze a nebude uvěřitelný. Když hlavní hrdina porazí svého protivníka příliš snadno, čtenáře to bude nudit. Naopak, když bude příliš obtížné protivníka zdolat, příběh bude působit nerealisticky nebo se může vléct.
• Pokud je protivníkem hlavní hrdiny nějaký větší celek, můžete jej personifikovat. V již zmíněném románu Vypálená nenávist je tak sice protivníkem rasismus a jeho projevy ve společnosti, je však personifikován v osobě policisty, který černošského mladíka bezdůvodně zastřelil.

Akční kroky do následujícího týdne

• Vraťte se k pracovnímu listu a vypracujte si profil antagonisty z vašeho příběhu.
• Pokud ještě váháte, jak ho pojmenovat, vyznačte si jednu či dvě hlavní věci, které jej pohánějí, a hrajte si s překladačem, než vás něco inspiruje.

 

Příběhové kostky

Dnes tam vidím motiv lásky – že by z lékařského prostředí? 🙂

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Těším se na vás zase za týden!