4. TÝDEN – PSÁT SAMOSTATNOU KNIHU ČI KNIŽNÍ SÉRII?

Proč jsou knižní série oblíbené? – Je psaní knižní série pro Vás? – Co když se rozhodnete pro pokračování až později? – Prequels vs. Sequels – Nespoléhejte se na paměť!

Krásný den všem, je tady již čtvrté pokračování Projektu 2019. Zatím jsme stále ve fázi plánovací, přestože Vám nic nebrání se již pustit do díla na základě akčních kroků z týdnů minulých! 😊

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Dnes se zamyslíme nad tím, jestli je pro začínajícího autora lepší psát samostatnou knihu, anebo knižní sérii. Zařadila jsem toto téma poměrně na začátek, protože se s tím setkávám překvapivě často – tedy s tím, že někteří lidé jako svůj první literární počin hned plánují knihy na pokračování.

Sama bych takový krok spíše nedoporučila. Nejdříve by podle mě měl autor nasbírat dost zkušeností s napsáním samostatné knihy, než se pustí do série.

Nicméně existují příklady, které toto vyvracejí. Nejzářnějším příkladem je J. K. Rowlingová, pro niž byl Harry Potter knižní prvotina (všichni si jistě dobře pamatujete, jak obtížné proto pro ni bylo najít nakladatele), a rovnou se pustila do sedmi dílů.

Nechci Vás proto od psaní série zcela odradit. Jen je potřeba, abyste si to opravdu dobře promysleli. K tomu by Vám měl pomoci právě tento článek.

 

Proč jsou knižní série oblíbené?

Knižní série jsou u čtenářů velmi oblíbené, protože si čtenáři oblíbí jejich hrdiny, zvyknou si na ně, a mohou sledovat jejich vývoj déle. O to horší to pak je, když knižní série skončí! Poslední díl Harry Pottera byl srovnatelný s Y2K a rokem 2000 – když vyšly Relikvie smrti, nebyla si řada z nás jistá, zda dokáže přežít bez dalšího pokračování 😊.

Jsou dva hlavní typy knižních sérií:

• Příběh, který v prvním dílu nekončí, ale pokračuje přes několik knih.

Příběh i postavy se v něm vyvíjejí chronologicky a je potřeba číst je podle pořadí. To platí pro již zmiňovaného Harry Pottera či Pána prstenů.

• Nezávislé příběhy, které spojuje stejný svět a stejné postavy, ale které v daném díle vždy skončí.

Jednotlivé příběhy mají začátek, prostředek a konec v rámci stejného dílu. Je možné číst knihy na přeskáčku a stále dávají smysl. Tento typ může mít i stejné prostředí, ale odlišné postavy (jako například Narnie či špionážní série pro děti Cherub).

Pak ještě existuje kočkopes, který v podstatě tvoří třetí kategorii – první díl zdánlivě skončil a vy už pokračování nečekáte. Ale ono se objeví, a v něm se sice odvíjí jiná situace, ale Vy se dozvídáte více o minulosti a motivaci postav z předchozího dílu, přičemž i jejich příběh se dále rozvíjí. Sem bych řadila například severské Millenium.

Je psaní knižní série pro Vás?

Nebude to čtenáře nudit? Zaprvé si musíte být jistí, že máte dostatek materiálu, aby to vydalo na více než jednu knihu. A pozor, aby nešlo o vatu, tedy text, který má Váš příběh uměle natahovat, ale čtenáře by pouze nudil. Možná z vašeho pohledu nejde o „umělé“ natahování, možná prostě chcete přinést čtenáři jen co nejvíce informací, než rozvinete hlavní zápletku. Stačí si ale přečíst komentáře k sérii YDRIS na Databázi knih, abyste viděli, že toto není ten nejlepší způsob.

Máte sami dost energie na psaní série? Nejen čtenář může být unaven rozvleklým příběhem. I vy můžete časem ztratit chuť a energii. Samostatná kniha je menší závazek než vícedílná sága. Opravdu jste připravení k tak velkému závazku?

Jaký žánr píšete? Detektivní příběhy a thrillery jsou většinou samostatné knihy (i když je třeba spojuje postava vyšetřovatele, která se v každé další knize vyvíjí). U fantasy a sci-fi jsou naopak série běžné a čtenáři žádané.

Jaký typ série plánujete? Nejprve se potřebujete rozhodnout, jestli budete psát první či druhý typ série. Plánování samostatných příběhů v rámci série je samozřejmě jednodušší, než plánování několikadílného seriálu. Rozhodně se ale do psaní série nepouštějte, než si vše pečlivě promyslíte. Bez přípravy Vám v příběhu hrozí nesrovnalosti, což by Vám čtenář jistě neodpustil.

Připravte si ukončené podzápletky: I pokud chystáte druhý typ série, kdy se překlenující příběh na konci prvního dílu nedočká ukončení, měli byste mít v rámci každého dílu uzavřený nějaký menší příběh, který tvoří podzápletku vůči hlavní zápletce. Harry Potter v prvním dílu získá kámen mudrců, v druhém zažene baziliška, ve třetím se vysvětlí záhada vězně z Azkabanu atd., Voldemorta však porazí až v závěrečném sedmém dílu. Čtenář je tak spokojený a těší se, jak se vyřeší hlavní zápletka, tedy souboj s Voldym.

Nezapomeňte na vývoj postav. Charakter Vašich hrdinů se bude pod vlivem událostí měnit a vyvíjet. Přestože řada věcí určitě vyplave napovrch až ve chvíli, kdy budete psát, je dobré mít alespoň rámcovou představu, k jakým změnám by u Vašich hrdinů mělo dojít.

Půjde nakladatel do rizika série? V neposlední řadě myslete na to, že pokud jste ještě nic nevydali, může nakladatelství váhat, když jim předložíte rukopis knihy a oznámíte, že jde o začátek série. Samostatné knihy jsou pro nakladatele u prvotin mnohem menší riziko, což může ovlivnit jejich rozhodnutí, zda Váš rukopis přijmout či odmítnout.

Co když se rozhodnete pro pokračování až později?

Na samém začátku nemusíte vědět, kolik dílů bude Vaše série mít (i když se to většinou dělá poté, co první díl vyjde knižně). Například Eragon (mnohými kritizovaný, ale mnohými zbožňovaný) měl mít původně díly jen tři, ale při jeho psaní Paolini zjistil, že má dost materiálu i na díl čtvrtý. Naopak, pokud zjistíte, že plánovaná trilogie bude lepší jako dvoudílná, nenatahujte příběh uměle.

Může se Vám také stát, že dopíšete knihu, která původně žádné pokračování mít neměla, a zjistíte, že přestože příběh zdánlivě skončil, najednou Vás napadlo pokračování. Nebo jste natolik ke svým postavám přilnuli, že si neumíte představit je teď opustit. Anebo Vám (beta) čtenáři říkají: „Tohle prostě musí pokračovat!“ Nikdy není pozdě přijít s pokračováním. Důležité však je, aby od sebe jednotlivé díly nebyly příliš časově vzdálené (to samozřejmě platí i při plánování série. Její díly by od sebe neměl dělit víc než rok.)

Ideální je, když při psaní své – původně plánované samostatně – zanecháte uvnitř příběhu pár „zadních vrátek“, jimiž se do příběhu budete moci vrátit a dále jej rozvinout. Třeba poté, co se z Vaší knihy stane trhák 😊.

Navázat před, či po konci prvního dílu?

Angličtina má dva termíny, které se v souvislosti se sériemi často používají – sequels a prequels. Sequel je to, co pokračuje z bodu, kde předchozí díl skončil. Prequel se naopak odehrává PŘED tím dílem.

Jako příklad dobře poslouží Hvězdné války. Sága začala v sedmdesátých letech dílem Nová naděje, kde se seznámíme s Lukem Skywalkerem a Dartem Vaderem a sledujeme jejich konflikt. Následovaly dva další díly, Impérium vrací úder a Návrat Jediů, které tento konflikt dále rozvíjely a dovedly do dramatického vyvrcholení.

Na přelomu tisíciletí pak následovaly další tři díly – Skrytá hrozba, Klony útočí a Pomsta Sithů, které však vyprávějí o tom, co výše zmíněné trilogii předcházelo. Jedné se tedy o tzv. prequels. Dozvídáme se, kdo je ve skutečnosti Darth Vader a jak došlo k tomu, že se stal tak zlým a nelítostným.

Když vyšly Relikvie smrti, poslední díl Harry Pottera, spousta lidí si přála, aby Rowlingová napsala prequels, které by nás přenesly do časů Harryho rodičů, či ještě hlouběji do minulosti. Fantastická zvířata a kde je najít svým způsobem takovým prequelem jsou (ačkoli podle mne nepovedeným).

Pro Vás to však představuje příležitost rozvíjet Váš příběh nejen do budoucnosti, ale rozehrát jej i v minulosti.

Nespoléhejte se na paměť!

Jak se říká, ďábel je skryt v detailu. Možná si říkáte, že své postavy i děj své knihy znáte tak dobře, že si nemusíte nic zapisovat. Chyba lávky. Platí to mimochodem i pro psaní samostatných knih.

Když si nebudete některé věci psát, může se Vám snadno přihodit, že se z otčíma hlavní hrdinky, který se zpočátku jmenuje Petr, náhle stane Pavel, či že si až při prvním čtení uvědomíte, že hned tři vedlejší postavy se jmenují Zdeněk. (Pokud to samozřejmě nemá být záměr.)

U psaní knižní série byste si měli poznamenat především toto:

• Jména a popisy vedlejších postav.
• Jejich motivace.
• Klíčové události v jejich životech.
• Jejich způsob vyjadřování.
• Jejich zvyky.
• Jejich názory a přesvědčení.
• Popis světa, kde se váš příběh odehrává. To platí nejen pro fantasy. Píšete-li z reálného světa, neměla by postava jednou jít do obchodu kolem školy a podruhé si stěžovat, že má obchod a školu na druhou stranu.

Některé postavy se Vám samozřejmě mohou objevit pouze v jediném z dílů, splnit svůj účel, a pak už nemusí být v těch dalších. Mohla by ale být škoda vzdát se dobře napsané postavy. Proto zkuste vymyslet těmto postavám nějaký jiný účel ve Vašem pokračování. Můžete je například obětovat – nikoli nechat jen tak zemřít, ale položit život za vyšší dobro, například, aby zachránily Vašeho hrdinu. Jejich odchod tak bude mít pro čtenáře mnohem větší dopad!

Akční kroky do následujícího týdne tentokrát pro ty z vás, co chcete psát sérii:

• Pokud jste to ještě neudělali, teď rozhodně sedněte a napište si rámec příběhu – jak má začít, co se má stát uprostřed a jak má každý ze zamýšlených dílů vyvrcholit.
• Pokud plánujete velkou zápletku táhnoucí se přes několik dílů, naplánujte si ke každému dílu podzápletku, která začne i s končí v jeho rámci.

 

Příběhové kostky pro tento týden:

 

 

 

 

 

 

 

 

Na shledanou opět za týden v pondělí 28. ledna, kdy si povíme o tom, jak psát uvěřitelné hrdiny.

TĚSÍM SE NA VÁS!

 Vytisknout