Plánovat, či psát bez promyšlené struktury? – Je nutné hned vědět, jak příběh dopadne? – Jak vytvořit základní osu příběhu – Co dělat, když se téma stále nedaří najít?
Krásný začátek nového týdne! Je tu druhý článek z Projektu 2019.
Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.
Nyní již nejspíš máte určitou představu o tom, na jaké téma chcete psát. Pokud jste udělali akční kroky z minulého týdne, máte sepsané vše, co Vás k danému tématu v hrubých rysech napadlo. Otázka však zní – musíte si svou knížku předem naplánovat, anebo stačí prostě začít a tvořit příběh bez toho, že byste jej měli promyšlený?
Plánovat, či psát bez promyšlené struktury?
Knihu můžete psát oběma způsoby. S promyšleným příběhem, i aniž byste měli představu, kam se má Vaše vyprávění ubírat. Někteří spisovatelé si naplánují každou kapitolu dříve, než ji začnou psát. Někteří napíší první větu a příběh odvíjejí tak, jak je zrovna napadá.
Prvnímu typu autorů se v angličtině říká „planners“ (plánovači) a druhému typu „pansters“ (od slova „pants“, tedy kalhoty – protože příběh zkrátka „vysedí“).
Naprostá většina spisovatelů je někde uprostřed. Nepouštějí se do psaní bez toho, aby si sepsali základní osu příběhu, tedy odkud kam se má příběh odvíjet, kde se odehrává, kdo jsou hlavní postavy, čeho chtějí dosáhnout apod. To považuji i já za velmi důležité.
Potom se pustí do psaní a nechají příběh, aby se odvíjel. Jakmile je napadne v jeho ose něco změnit, tak to neváhají udělat. Celou dobu ale vědí, kam vlastně směřují.
V žádném případě tedy nemusíte mít přesně popsané kapitoly a vše vyjasněné do posledního detailu. To by pak psaní nebylo tak vzrušující. Je skvělé, když se vám během vyprávění najednou zdají jasné věci, které ještě před chvílí jasné nebyly!
Na vlastní kůži jsem to teď zažila při psaní svého nejnovějšího románu, fantasy Hodina psodava. Moje hrdinka utíkala přes mezinárodní dok a potřebovala nějak uniknout. Neměla jsem to dopředu promyšlené. Utíkala jsem přes ten dok s ní a divoce se rozhlížela kolem – jak se odsud asi dostane? A vtom jsem spatřila malé osobní vznášedlo, o jehož existenci jsem vteřinu předtím ještě nevěděla. Hrdinka do něj nasedla a mohla vyrazit vstříc své záchraně.
V jiné scéně se zase potřebovala dostat ze své skrýše v podzemí. Všechny východy však byly hlídané. Jediná cesta ven vedla přes zaplavenou jeskyni. Měla sice mapu, ale voda byla kalná a ona musela plavat v naprosté tmě. V jednu chvíli začala panikařit a byla by se utopila, když vtom po ní hmátla čísi ruka a vytáhla ji ven na druhé straně. Ale čí ruka to byla? Sama ještě nevím. Do poslední chvíle jsem totiž nevěděla, že se mi hrdinka začne topit a někdo ji zachrání. Teď zbývá domyslet, kdo to byl. Vlastně už mám určitou představu… 😊
Je nutné hned vědět, jak příběh dopadne?
Na začátku psaní byste si tedy měli ujasnit, kdo je Váš hlavní hrdina, jaká je základní zápletka a načrtnout si hlavní milníky příběhu. Je však nutné znát dopředu konec?
Odpověď, na které se většina zkušených spisovatelů i učitelů tvůrčího psaní shoduje, zní: Alespoň rámcově ano. Je normální, že budete během psaní přidávat či ubírat postavy, propojovat jejich osudy tam, kde Vás to původně nenapadlo, i přidávat podzápletky. Měli byste však tušit, kam příběh chcete směřovat.
Proč je to důležité?
Jednak kvůli obecnému tónu příběhu. Pokud budete psát komedii, kde v závěru všichni zahynou při teroristickém útoku, budou čtenáři dost naštvaní. Druhým důvodem však je jistota, že příběh dovedete do úspěšného konce, a nebudete si ve třech čtvrtinách říkat: Jak má tohle, sakra, dopadnout?
Také se připravte na to, že v jednu chvíli opadne vzrušení z toho, že jste se pustili do psaní knihy, a pokud nebudete mít příběh alespoň rámcově promyšlený, můžete toho nechat, „než Vás něco dalšího napadne“. A pak se na to postupně vykašlete. A to by přece byla škoda!
Připravila jsem pro Vás ke stažení Pracovní list, který by Vám k základnímu zpracování příběhu měl pomoci. Jednotlivé buňky tabulky si samozřejmě můžete rozšířit, anebo ji brát jen jako návod a psát to na zcela jiný list papíru.
Jak vytvořit základní osu příběhu (neplést s osnovou)
Stejně jako John Hill jednoznačně doporučuji sepsat si základní osu příběhu. Na těchto stránkách jsem o tom již psala, ale pro ucelenost postup zopakuji i tady.
Takže: Máte již sepsané vše, co Vás k danému příběhu napadá. Nemusí to mít zatím žádný řád. Může to vypadat třeba takto:
A tak podobně.
Můžete tam mít i prchavé nápady, které teprve chtějí rozpracovat, ale bylo by škoda je zapomenout. Například:
Jakmile budete mít na papíře vše, co vás momentálně napadlo – v ideálním případě budete mít alespoň deset položek, ale možná i pět plných stran – seřaďte k sobě jednotlivé věci, které spolu nějakým způsobem souvisí, například se odehrávají ve stejné scéně (abyste je pak vystřihli jako jediný čtvereček). Pak vložte mezery tak, aby se daly po vytištění rozstříhat.
A teď si vše vytiskněte a rozstříhejte jednotlivé položky na samostatné čtverečky (či obdélníčky). Posléze je zkuste utřídit chronologicky, jak chcete, aby se ve vašem příběhu odvíjely. Když se na to podíváte s odstupem, měli byste mít před sebou základní osu vašeho románu.
Jako třetí krok v ideálním případě můžete tyto seřazené čtverečky připíchnout na korkovou nástěnku, anebo třeba na improvizovaný list papíru o velikosti A3, který polepíte barevnými lepíky. Díky tomu budete moci jejich pořadí měnit, když se rozhodnete během psaní něco vyprávět dříve a něco zase odsunout v knize třeba na závěr.
Až budete příště sedat k psaní, můžete vzít libovolný čtvereček, na který zrovna budete mít náladu, a zpracovat ho – nebo ho přinejmenším dále rozpracovat. Rozhodně NEMUSÍTE svůj román psát chronologicky.
Co dělat, když se téma stále nedaří najít?
Přijít s nápadem správné knihy může být vážnou výzvou bez ohledu na to, jak zkušení jste jako spisovatelé. Najít téma, kterému se budete umět plně odevzdat, může být vskutku nesnadné. V každém případě platí, že nejlepší nápady na knížky by měly vycházet z Vašeho nitra.
Pokud jste stále nenašli to správné téma pro svou budoucí knihu, zde je dvacítka tipů na základě doporučení online kouče Ryana Robinsona:
- Pište o tom, co vás nejvíc rozčiluje.
- Udělejte něco zvláštního, a pak o tom napište.
- Zapisujte si celý týden vše, co vás rozesměje, a vyprávějte o tom humorný příběh.
- Napište o nejvíce vzrušujícím zážitku, jaký jste kdy měli.
- Napište o osobě, která má či měla největší vliv na váš život.
- Napište o svém koníčku.
- Využijte zážitky ze svého povolání či ze školy.
- Udělejte každý den někomu laskavost a napište o té zkušenosti.
- Vydejte se na spontánní výlet a napište o svých zážitcích.
- Napište knihu, kterou byste si rádi přečetli, ale jež ještě neexistuje.
- Hledejte inspiraci ve svém rodokmenu.
- Přečtěte si některou z vašich oblíbených knih a podívejte se na pasáže nebo témata, která vás inspirují.
- Napište o svém největším selhání.
- Napište o tom, čeho v životě nejvíce litujete.
- Napište o svém největším úspěchu.
- Odpovězte si na otázku, čehož byste za rok ode dneška nejvíce litovali, kdybyste to nezažili, a napište o tom.
- Zapisujte si nějaký čas své sny (které se vám zdají v noci) a jeden z nich rozviňte do příběhu.
- Podívejte se na historické události a rozehrajte situaci, kdy se něco odehrálo jinak.
- Pohrajte si s otázkou “Co kdyby” a založte na tom příběh.
- Zeptejte se některého kamaráda, o čem by si rád přečetl knihu, a napište ji pro něj.
To by bylo, aby Vás něco z toho neinspirovalo a nepodnítilo k psaní!
Akční kroky do následujícího týdne:
- Stáhněte si Pracovní list a zkuste vypracovat základní rámec příběhu.
- Zkuste jej posléze dále rozpracovat a vytvořit z něj základní osu příběhu.
- Dáte-li na mé doporučení, pořiďte si i nástěnku, abyste měli svůj příběh stále před očima.
PŘÍBĚHOVÉ KOSTKY
A ještě tu máme další hod příběhovými kostkami na trénink fantazie! 😊 Jen pro připomenutí, můžete (ale nemusíte!) použít následující strukturu:
Kostka č. 1: úvodní událost
Kostka č. 2: prostředí příběhu
Kostka č. 3: první zlomový bod
Kostka č. 4: komplikace
Kostka č. 5: druhý zlomový bod (bod, z něhož není návratu)
Kostka č. 6: okolnosti, které vedou ke krizi
Kostka č. 7: krize
Kostka č. 8: situace vedoucí k vyřešení problémů či k závěru příběhu
Kostka č. 9: vyústění příběhu.
Na shledanou opět za týden v pondělí 14. ledna, kdy se podíváme podrobněji na rozpracování hlavní zápletky a napojení podzápletek.
TĚSÍM SE NA VÁS!
Máte-li k článku (ale nejen k němu) jakékoli dotazy, můžete je klást i v naší facebookové skupině Odstartujte svoji knihu či na mém nově vytvořeném profilu na Instagramu, který jsem pro Projekt 2019 založila.
Já mám takový miniaturní problém s pracovním listem. Co když nemám antaagonistu? Jsem si jsita, že v budoucích článcích bude, ale on vlastně hlavní hrdina není úplně kladná postava, jeho hlavním nepřítelem je on sám a osud a to mi příliš do pracovního listu nesedí… Ale jinak přísahám, že už je to promyšlené!
🙂 Osud je jiný typ antagonisty. V knize samozřejmě antagonista jako postava být nemusí. Například ve Skleněném pekle je “antagonistou” požár a v knize Stephena Kinga Holčička, která měla ráda Tima Gordona, je antagonistou hustý les (později taky medvěd). Takže bych rozpracovala spíš dějový oblouk jako takový – co na začátku, co v prostředku a co v závěru knihy, aby bylo jisté, že se to povede dopsat. 🙂
Zrovna když se po dlouhé době vracím ke svému “drobnému psaní”, jak tomu já říkám, objevím tyto stránky. To je ale náhoda 🙂
Možná znamení 😉
Děkuji moc za tento projekt je úžasný. Sice už jsem si osu příběhu napsal dřív, ale třeba to zkusím přepsat do pracovního listu. Nejvtipnější je, že jsem právě někde na straně 80 (John Hill měl pravdu). 😀 A místo abych pokračoval v psaní příběhu, tak jsem se dal do popisování postav. Každou mám asi na 10 stran a začínají z toho vznikat takové mini příběhy. Ale bylo mi řečeno, že pokud chci, aby byl můj příběh věrohodný, musím dokonale poznat své postavy. Tak nevím co je na tom pravdy. Každopádně mi to vůbec nevadí, ba naopak mě to baví.
Postavy jsou skutečně velmi důležité, bude o nich již brzy také článek! Takže je skvělé mít jejich podrobně rozpracované profily. Ale také je potřeba se zase vrátit k psaní 😉
Budu se těšit na další pokračování. Psát se taky pokusím 🙂 Nejprve ale ještě jedna postava 😀
😀 (y)
Stáhla jsem si pracovní list a musím teda říct, že i přesto, že mám svůj příběh už celjem hodně vymyšlený (dokonce si načrtávám kapitoly) a nemyslela jsem si teda, že mě kdovíjak dostane, dal mi několik otázek, o kterých jsem třeba ani moc nepřemýšlela a pomohl mi ucelistvit si svůj příběh a udělat si o něm větší obrázek. Pokud je tu někdo, kdo je přesvědčený, že už má příběh dokonalr vymyšlený a tedy váhá, nebo ani neuvažuje nad pracovním listem, určitě doporučuji se na něj minimálně kouknout.
Vaše články mi už tak hodně pomohli. Na začátku jsem ani nevěděla, jak mám vůbec začít, měla jsem to zamotané a teď jsem cílevědomá a chci tu knížku napsat. Za to Vám musím a chci poděkovat. Pokud Vaše články v tomto projektu budou dálr vycházet a já svou práci opravdu dokončím, budu Vám minimálně napsat věnování (ikdyby skončil jenom u mě v šuplíku).
Vím, že moje komentáře jsou dlouhé a úmorné, takže se budu příště snažit krotit. 😄
Není potřeba se krotit, jsem moc ráda za zpětnou vazbu, ukazuje mi to, že Projekt a články míří správným směrem! Takže moc díky také! 🙂
Super 🙂 Jen tak dál