50. týden – Kdy, jak a proč psát epilog

Když to koncem nekončí – Epilog jako digestiv
– K čemu může epilog přispět – Je epilog nutný? – K čemu naopak epilog neslouží

V dnešním, jubilejním článku se podíváme na to, k čemu je dobré mít v knize epilog. Stále se nacházíme v rámci tematického bloku věnovaného koncům knihy, již předposledního v rámci Projektu 2019 – Odstartujte svoji knihu.

Jak se letošní rok chýlí ke konci, vaše kniha nabývá stále konkrétnějších obrysů. Možná jste se už rozhodli, jestli bude mít happy end, nebo dopadne tragicky. Otázka nyní zní – hodí se do vašeho příběhu epilog? A jak to vlastně poznat?

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Když to koncem nekončí

Vy, co jste četli (a milovali) Harryho Pottera, pamatujete na kapitolu “O 19 let později”? To je klasický epilog. Někteří to nenáviděli, někteří to oceňovali. Rowlingová prohlásila, že tento epilog napsala hned na samém začátku, byl to pro ni bod, k němuž při psaní všech sedmi dílů směřovala.

Já sama jsem v minulosti nijak zvlášť nepřemýšlela, jestli mít ve svých knihách epilog. Až při psaní nejnovějšího románu Pouštní včela mi najednou připadalo, že ho tam potřebuju. Kniha končí prudce a dramaticky a připadalo mi, že tam ještě něco chybí.

Chtěla jsem, aby čtenáři věděli, jak dopadli ostatní hrdinové, nejen ten hlavní. A tak jsem napsala krátký epilog, kdy jsem každé z výraznějších vedlejších postav věnovala odstavec. Můžete si ho přečíst tady. Následně jsem se setkala s řadou příznivých reakcí čtenářů, že bez tohoto epilogu by to jaksi nebylo ono.

Epilog jako digestiv

Před časem jsme mluvili o tom, že po dramatickém klimaxu by v knize mělo přijít na řadu rozřešení, kde dáte čtenáři vydechnout, poskytnete mu prostor na rozloučení s jeho oblíbenými postavami a zároveň mu ukážete, že život hrdinů pokračuje dál. V čem se tedy liší epilog od rozřešení?

Jestli si ještě vzpomínáte, na začátku jsme mluvili o prologu, který se odehrává předtím, než začne vlastní příběh. Epilog je jeho přesný opakem. Kdybyste dali epilog pryč, příběh by se nezměnil. Hlavní dějový oblouk i zásadní otevřené otázky musíte ukončit a zodpovědět nejpozději v rozřešení.

Epilog většinou má větší časový odstup než dojezd. Zatímco prolog je aperitiv, epilog je digestiv pro čtenáře. Pomůže jim lepší zažití příběhu.

Hodí se tehdy, když chcete ukázat, že život se dostal do dobrých kolejí po dramatickém klimaxu. Dává autorovi možnost skončit pozitivně, přestože vlastní příběh končí smutně.

K čemu může epilog přispět

  • K nástinu budoucnosti hlavních a vedlejších postav.
  • K naznačení, že se chystá pokračování (pokud se chystá).
  • K dalšímu / hlubšímu rozvoji postav.
  • K vypuštění napětí.
  • K zodpovězení posledních otázek.
  • K zdůraznění následků toho, co se v příběhu odehrálo.

V každém případě musí být krátký. A měl by obsahovat pouze informace, které by podle vás čtenář neměl být ochuzen.

Je epilog nutný?

Dojezd je nezbytný. Epilog ne. K čemu tedy epilog? Je to spíš třešinka na dortu. Kousek toho zeleného, co dáte na zákusek.

Je to podobné jako s výše zmíněným prologem – liší se názory na to, zda epilog mít či nemít. V každém případě platí, že epilog není součástí hlavní struktury příběhu a rozhodně ho psát nemusíte.

K čemu epilog určitě neslouží

  • V epilogu se nemá čtenář dozvědět, jak kniha dopadla. Kniha musí dopadnout před epilogem.
  • Epilog nemá sloužit jako kompenzace za slabě napsaný konec.
  • Epilog nemá čtenáře zahltit informacemi.

A v neposlední řadě – epilog není doslov. Doslov může napsat buď sám autor, kde například napíše o tom, co knihu inspirovalo. Nebo jej může napsat i někdo jiný než autor (například literární kritik). Doslov se vyskytuje ještě méně často než epilog. Objevuje se buď u knih kontroverzních jako například Nabarvené ptáče, u knih se zajímavým osudem, jako například Metro 2033, nebo u literárních fenoménů při jejich znovuvydání. 

Akční kroky do následujícího týdne

  • Podívejte se na závěr vaší knihy trochu s odstupem a zamyslete se nad tím, zda je v příběhu něco nedořešené, co by mohlo jít do epilogu.
  • A naopak, máte-li napsaný epilog, zamyslete se nad tím, jestli by věci v něm zmíněné nemohly jít do rozřešení, aby závěr knihy nepůsobil rozvlekle.
  • Všímejte si, které knihy mají epilog, a co obsahuje – ve srovnání s tím, co obsahuje rozřešení.

Podívejte se na Příběhové kostky pro tento týden a zejména na kostku poslední. Jaký epilog by podle ní mohl tento příběh mít?

Těším se na vás zase za týden, kdy se podíváme na poslední věty knihy.

 

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.