5. TÝDEN – JAK VYTVOŘIT UVĚŘITELNOU POSTAVU

Čím začít – To nejdůležitější pravidlo – Jak vytvořit komplexní profil postavy – Minulost jako klíč k povaze a motivaci – Cílem není uplatnit vše – Tipy pro popisy postav

„Tisíce čtenářů tvrdí, že tím nejdůležitějším prvkem, v němž spočívá rozdíl mezi románem,
který prostě nemůžete odložit, je postava.“
/Jodie Archer: Šifra mistra bestselleru/

Je za námi již téměř první měsíc Projektu 2019 – Odstartujte svoji knihu (i Vy!). Vaše budoucí knížka už nejspíš dostává první obrysy a každou chvíli k Vám přicházejí nové nápady. Bude to fantasy román? Detektivka? Rodinný příběh o mezilidských vztazích?

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Dnes si povíme něco o tom, jak vytvořit uvěřitelné postavy, od nichž se čtenář nebude chtít odloučit.

O postavách si budeme povídat ještě několikrát, toto je úvodní článek ze série několika dílů, které se zde budou objevovat postupně (ne nutně vše za sebou). Zaměříme se v něm na vykreslení Vašeho hlavního hrdiny tak, abyste mohli lépe přemýšlet o jeho příběhu.

Čím začít

I když Váš příběh stojí na strhující zápletce (pád letadla, svět po jaderné válce, virus, který se vymkl kontrole), potřebujete v něm mít zajímavé postavy, které čtenáře osloví. Aby čtenáři chtěli číst dál, musejí k hrdinům získat vztah. Vztah může být kladný i záporný, ale musí je přikovat ke stránkám a vyvolat v nich touhu vědět, co se s touto postavou stane dál.

„Nemáte-li uvěřitelnou postavou, nemáte nic.“
/Chuck Wendig, Writer’s Digest/

Pokud ještě žádný příběh vymyšlený nemáte, nezoufejte. Hrajte si se svou vymyšlenou postavou, promýšlejte o ní co nejvíce detailů a uvidíte, že se příběh přihlásí o slovo sám!

To nejdůležitější pravidlo

Nejspíš máte více či méně konkrétní představu, kdo má váš hlavní hrdina či hrdinka být. Kluk, kterého ve škole šikanují, ale on pak získá superschopnost a pomstí se jim. Nebo matka na mateřské, která sní o tom, že se stane herečkou. Či třeba dívka ze zámožné rodiny, která se dá na drogy. V každém případě potřebujete promyslet několik věcí, než svým hrdinům vdechnete život.

A co mezi takové věci patří?

Když vytváříte postavu, musíte mít na paměti jedno nejdůležitější pravidlo – musíte o ní vědět co nejvíc. Vlastně vše, co se o ní vědět dá. Jenom tak budete moci napsat opravdu uvěřitelné hrdiny, kteří nebudou působit ploše a dvojrozměrně.

Pamatujete na slavné poselství z věštírny v Delfách, které zní: POZNEJ SÁM SEBE? Totéž platí pro Vaše hrdiny. Musíte je znát skrz naskrz, jako znáte sami sebe (nebo ještě lépe). Nestačí jen vědět, že mají hnědé vlasy a modré oči. Potřebujete znát jejich minulost.

Všichni jsme formovaní svými minulými zkušenostmi a u Vašich hrdinů tomu není jinak. Abyste své hrdiny lépe pochopili, musíte je vnímat v kontextu jejich minulosti. Právě tam se skrývá jejich motivace. Jako spisovatelé jste povinni znát jejich minulost, i když se do knihy třeba dostane jenom zlomek.

Jak vytvořit komplexní profil postavy

A jak nejlépe své hrdiny poznáte?

Tak, že si vytvoříte jejich komplexní profil. Ujasníte si v něm nejen to, jak Váš hrdina vypadá či zdá má přes tvář velkou jizvu, ale i to, odkud pochází, jaké jsou jeho cíle, co ho motivuje, co ho naopak děsí a tak dále. Čím více podrobností o svém hrdinovi promyslíte, tím bude postava mít větší hloubku.

Může Vám v tom pomoci tento Pracovní list.

Vše, co mělo na současný charakter a motivaci Vašich hrdinů vliv, patří do jeho osobního příběhu. Angličtina má pro to termín backstory.

Backstory je vše, co Vaše hrdiny formovalo do chvíle, než se začala odvíjet hlavní zápletka. Není to přitom zcela totéž co minulost. Je možné, že Váš hlavní hrdina jezdil každý rok na letní stanový tábor. Patří to ale do jeho osobního příběhu jen tehdy, když ve Vašem příběhu následně musí přežít v divoké přírodě a má k tomu patřičné znalosti.

Vy o svých hrdinech samozřejmě potřebujete vědět i to, jestli trávili dětství na stanových táborech, zkrátka proto, že potřebujete znát jejich dětství. V příběhu to ale nemusí zaznít. Pokud však hlavní hlavní hrdinku na táboře zneužíval některý z vedoucích a ona má teď problém ve vztazích s muži, v příběhu by to naopak zaznít určitě mělo.

Vnímáte ten rozdíl?

Minulost jako klíč k povaze a motivaci

A jak tedy poznat, co je pro Vaši postavu z její minulosti podstatné a co nikoli?

Nejprve se zamyslete nad tím, jak se Váš hrdina chová. Je lakomý? Nebo štědrý? Vyspí se s kdekým, nebo je naopak stydlivý? Chová se – zdánlivě bezdůvodně – agresivně?

A pak si položte otázku, co v jeho minulosti na to mělo vliv.

Pokud je Váš hrdina lakomý, může to být tím, že vyrůstal ve velmi početné rodině a sourozenci mu vždy vše sebrali. A tak teď příliš lpí na všech věcech které má.

Je-li je Váš hrdina štědrý, může za tím být obdiv k nějaké štědré historické postavě, které se chce přiblížit. Kdo to byl, a při jaké příležitosti se s ní hrdina setkal?

Vyspí-li se Vaše hrdinka s půlkou školy, může to být tím, že ji v dětství zneužíval nevlastní dědeček.

A naopak, je-li až moc stydlivá, co když je to nalezenec, který až do patnácti let vyrůstal v klášteře a teď si neví rady v přítomnosti opačného pohlaví?

A tak podobně. Jistě Vám to začíná dávat smysl.

Jakmile si toto ujasníte, bude se Vám mnohem lépe tato postava psát, protože bude jasné, jak má v některých situacích reagovat, a proč tomu tak je.

Nezapomínejte, že postava by neměla být pouze kladná nebo skrz naskrz zlá. Žádný člověk (ani trpaslík, elf či zavazadlo s nožičkama) není černobílý.

Cílem není uplatnit vše

O svých hrdinech musíte vědět víc, než se nakonec dostane do knihy. Protože pak se Vám bude snadněji vyprávět příběh. Podívejte se na následující příklad.

Představte si, že máte desetiletého syna Petříka (anebo ho má Vaše kamarádka), a ten se právě vrátil se školní třídou z výletu. Vy se ho ptáte, jaké to tam bylo. A Petřík ze sebe začne sypat: „Honza strčil Marušku do potoka, a Monička pak žalovala a Jarda jí za to jednu ubalil a teď mu za to hrozí vyloučení ze školy!“

Všechny jmenované děti, od Marušky po Jardu, mají své osobní příběhy. Maruška je hezká holka, pálí za ní kluci, ale jsou ve věku, že jí to dávají najevo tím, že ji postrkují. Honza je jeden z kluků, kteří jsou do Marušky zamilovaní, a proto ji strčil do potoka. Honza se donedávna posmíval staršímu bráchovi, že je zamilovaný do spolužačky (slyšel ho, jak si s ní telefonuje), a teď si sám neumí poradit s city k Marušce. Monička je třídní šprtka, která se chce zavděčit učitelkám, protože tátu nemá a její máma začala pít a Monička se snaží zalíbit aspoň ve škole a nedělá to šikovně. Jardovi se také Maruška líbí a chtěl by jednu ubalit Honzovi za to, že ji do toho potoka hodil, ale Honza má tátu boxera, boxovat se naučil asi ve čtyřech letech a je to třídní rváč. Jarda je spíš ustrašený, jeho máma má nervy nadranc z toho, že ví o tátově milence a bojí se, že táta opustí rodinu. Nervy nadranc z toho má i Jarda a ventiloval to na Moničce tím nejhloupějším způsobem.

Tohle všechno ví Péťa jakožto vypravěč příběhu. Ale aby vám vypověděl, jaké to bylo na výletě, nic z toho zmínit nepotřeboval. Chápete, kam tím mířím?

Tipy pro popisy postav

Pokud máte málo nápadů pro popis svých postav, tady je technika, kterou vždy doporučuji. Někdy se stane, že potřebujete při popisu postav ve své knize trochu vizuálně „pošťouchnout“. Máte-li čas a náladu, můžete si na chvíli sednout na nějakém frekventovaném místě, například v samoobsluze či na nádraží, a pozorujte lidi. Určitě narazíte na takové, kteří se vám budou hodit do knížky. Za nějakých dvacet třicet minut „nasbíráte“ spoustu zajímavých postav.

Co ale dělat, když se vám ale nechce vstávat od stolu, či se zrovna nacházíte někde, kde není moc lidí? Nebo jste třeba nemocní a nemůžete vstát z postele? Pak je tu snadná pomoc v podobě obrázků na Googlu. Přepněte si ve vyhledávači na Obrázky a zadávejte různá klíčová slova typu „mladý muž“, „mladý člověk“, „stará žena“, „sousedka“, “šťastná rodinka”, prostě cokoli, co se může hodit do potenciálního příběhu.

Google vám vygeneruje spoustu obrázků. Vyberte ty, které vás inspirují, a začněte si hrát s popisy. (Stane se, že se vám tam objeví i známé osobnosti, klidně je ale pro účely tyto hry použijte taky.) U každé postavy pak popište slovy se všemi podrobnostmi, které vás napadnou.

O popisech si více dopodrobna povíme v některém z příštích článků, pro dnešek by tohle mělo stačit, abyste se mohli pustit do práce.

A abych nezapomněla, tady jsou PŘÍBĚHOVÉ KOSTKY pro tento týden!

 

 

 

 

 

 

 

 

Daří se Vám vyprávět podle nich krátké příběhy?

A v neposlední řadě…

Akční kroky do následujícího týdne:

• Vypracujte si co nejpodrobnější profil svého hlavního hrdiny či hrdinky, a případně i několika postav vedlejších. Můžete k tomu využít výše zmíněný Pracovní list.
• Pak si přečtěte vše, co jste o svém hrdinovi napsali, a označte si vše, co mělo zásadní vliv na jeho charakterové vlastnosti i na jeho motivaci.
• Začněte promýšlet, jak tyto označené věci z minulosti uplatníte ve Vašem příběhu tak, aby čtenář pochopil, proč jsou pro jeho povahu a motivaci tak zásadní.

Na shledanou opět za týden v pondělí 4. února, kdy si povíme například o nebezpečí jménem Mary Sue či o tom, jak najít to správné jméno pro Vaše hrdiny.

TĚSÍM SE NA VÁS!

 Vytisknout