42. týden – Jak příběh správně "tempovat"

Proč se některé knihy vlečou – Samá akce škodí
– Jak tempo zvýšit – Jak tempo zpomalit

V minulém článku jsme mluvili o tom, že čtenáři milují dějové zvraty, a jak se s tím v příběhu vypořádat. Řekli jsme si, že takový zvrat by přitom neměl přijít příliš brzy. Že nejprve musíte zápletku trochu rozvést, abyste ji mohli zvrátit.

Zároveň potřebujete čtenáři správně dávkovat akční scény, při nichž mu stoupne adrenalin, i okamžiky a situace, při kterých si vydechne. A právě to znamená mít příběh správně „natempovaný“.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Proč se některé knihy vlečou

Všimli jste si, že i když vás některá kniha baví obsahově, je děj jakoby „pomalejší“? Častěji ji odkládáte, ale přitom nemůžete říct, že by vás nezajímala. Tak to jsou knihy, které mají převahu věcí, co příběh zpomalují.

Každý má přitom rád něco jiného. Třeba můj táta miloval „pomalé“ knihy, jak jsme jim říkali. Takové, které mají hodně popisů, více nad vším rozjímají, a akce je jen tu a tam. Já naopak miluju knihy rychlé, které odpovídají mému životnímu tempu a povaze.

V každém případě ale platí, že pro správně nadávkovaný či „natempovaný“ příběh musíte mít rychlé i pomalé scény v rovnováze.

Samá akce škodí

Všímejte si v knihách, co čtete, že tam není pořád jenom akce, akce, akce. Tohoto tématu jsme se už dotkli v článku Tajný recept, jak udělat z vaší knihy bestseller. Mluvili jsme o tom, jak by každý čtenářsky přitažlivý příběh měl obsahovat okamžiky společné blízkosti, intimity, „všední zážitky“, s nimiž máme všichni nějakou zkušenost.

Tyto všední chvíle zároveň slouží ke zpomalení příběhu poté, co proběhla nějaká náročná akce. Znáte ten pocit, kdy hrdina bojuje proti přesile a vy jste z toho také udýchaní? Pak přesně po takové scéně potřebuje čtenář chvilku klidu.

Klid by ale neměl naopak příliš dlouho, protože by čtenář mohl knihu odložit a už se k ní nevrátit.

Jak tempo zvýšit

Kratší věty – Obecně platí, že když chcete, aby kniha působila „rychleji“, používejte spíše kratší věty. Srovnejte následující dva příklady:

Varianta č. 1: Když uslyšel prudkou ránu, škubl sebou a otočil se za zvukem. U dveří stáli jeho tři spolužáci a mířili na něj pistolí. Netušil, kde se k ní mohli dostat. Šokovaně si uvědomil, že za nimi se skrývá ještě jedna postava, kterou znal. Byla to Anne-Marie, jeho spolužačka ze školy, jíž už několikrát pomohl s úkolem. Přemýšlel, jak ho mohla takhle zradit.

Varianta č. 2: Uslyšel prudkou ránu. Škubl sebou a otočil se za zvukem. Byli tam. Všichni tři. Mířili na něj pistolí. Kde ji vzali? Všiml si postavy za nimi. Anne-Marie. Několikrát jí pomohl s úkolem. Jak ho mohla takhle zradit?

V příkladu číslo jedna je také dramatická scéna, je ale psaná „pomalejším“ způsobem.

Rozehrávejte, nepopisujte – Když situaci rozehrajete, místo abyste ji jen popsali, zabere to mnohem více slov a stránek. Přesto je výsledný dojem pro čtenáře zrychlený, nikoli zpomalený. O tom, jak čtenáři nejen povykládat, o co v té které scéně jde, ale nechat ho to prožít, jsme mluvili v tomto článku.
Dialogy – Dialogy obecně příběh zrychlují. Když je kniha zcela bez dialogů, anebo jich má jen málo, tak plyne pomaleji. Máte-li dojem, že v některém místě vaše kniha „neodsýpá“, rozehrajte dialog mezi dvěma či více postavami. Více o tom, jak psát dialogy, jsme si řekli zde.

Jak tempo zpomalit

Delší věty – Jak vyplývá z příkladu výše, budete-li používat delší věty, tempo příběhu zvolní.
Popisy – Proložte akční a dynamické scény delšími popisy prostředí či osob.
Flashbacky / vzpomínky – Rychle odsýpající děj můžete zvolnit tím, že přenesete na chvíli děj do minulosti. Hrdinové mohou na něco vzpomínat, nebo můžete přímo čtenáře přenést do jiné časové roviny a rozehrát flashback.
Vnitřní monology – Hrdina může v nějaké obtížné životní situaci věnovat chvíli introspekci, neboli zkoumání sama sebe. Zamyslet se nad svými motivy, pohnutkami, či výhledem na řešení. Dáte tak čtenáři nahlédnout do jeho duše a zároveň děj trochu zpomalíte.
Shrnutí dialogů – Dialog můžete rozehrát (a tím příběh zrychlit), anebo o něm čtenáře „informovat“. Příklad:

Varianta č. 1: Honza řekl, že by se měli někam schovat. Petr opáčil, že teď už je na to pozdě, a že by měli raději zavolat pomoc. Honzovi se to nezdálo. Namítl, že ho nenapadá nikdo, na koho by se mohli obrátit uprostřed noci…

Varianta č. 2: „Rychle, musíme se někam schovat!“ zvolal Honza.
„Na to už je pozdě. Měli bychom někomu zavolat o pomoc,“ opáčil Petr a vytáhl mobil.
„A komu asi tak chceš volat ve tři ráno?“

Akční kroky do následujícího týdne:

Podívejte se na to, co jste zatím napsali, a zamyslete se nad tím, jestli nemáte v příběhu příliš mnoho akce (za sebou), nebo naopak příliš rozvleklé popisy či monology nepřerušované akcí.
Místa, kde je potřeba něco změnit, si označte. Nemusíte se tím zabývat hned, ale vraťte se k tomu ve chvíli, kdy zrovna nebudete vědět, co psát.
Můžete se k tomu vrátit i po dokončení první verze rukopisu.

A ještě Příběhové kostky: