Blok jako mýtus? – Dva druhy bloků – Obávané duo
– Desatero tipů, jak toto překonat – A ještě trio rad na závěr
Je tu další z článků v rámci tematického bloku věnovaného „prostředkům“ knih. Jak jsme si už řekli minule, prostředkem se nemyslí matematicky přesný střed vašeho rukopisu, ale vše, co už se nepočítá jako začátek, ani jako konec. Tedy největší část knihy, jejíž psaní vyžaduje největší úsilí. A právě tady číhá na spisovatele nebezpečí přezdívané psací blok.
Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.
Blok jako mýtus?
Někteří autoři tvrdí, že spisovatelský blok je mýtus. Že nic takového neexistuje. Že je to pouhá lenost psát. Já s tím nesouhlasím. Psací blok je reálný. Má reálné důvody, proč vzniká, a také existují techniky, jak to překonat.
Kdyby šlo o pouhou lenost, tak byste se jednoho dne prostě a jednoduše donutili. To však není ten případ, že? Příběh už je dávno donošený, chce ven, nebo má dokonce už ven hlavičku a obě ručičky, ale z nějakého důvodu to teď už nejde dál. A o to víc vás to trápí.
A přitom – přestože chcete psát, třeba si na to uděláte i úplně volný den, zjistíte, že najednou myjete okno, uklízíte komoru či třídíte staré oblečení.
Dva druhy bloků
Existují dva druhy psacího bloku:
- Víte, co chcete psát, máte vše (nebo aspoň to zásadní) promyšlené, ale prostě si k tomu nemůžete sednout. Případně, když už k tomu náhodou usednete, tak jen tak zíráte na prázdnou stránku a prázdná stránka zírá na vás… a tím to končí.
- Měli byste chuť, čas i vůli psát, ale v příběhu jste se dostali do bodu, z něhož nejde ven a tradá, máme tady blok.
V tomto článku se podíváme na to, jak překonat první z těchto bloků. Příští týden si pak posvítíme na ten druhý.
Obávané duo
První z těchto výše zmíněných bloků způsobuje především váš vnitřní kritik. Touha po dokonalosti. Nutí vás čekat, až budete stoprocentně připravení. Až budete odpočatí, mít dostatek času, žádný stres, vše ostatní hotovo. Jinak přece nemá cenu se do toho pouštět, ne?
A když už ho náhodou na chvíli umlčíte a k psaní usednete, okamžitě vyskočí a začne kibicovat: Vždyť to stejně nemůžeš napsat dost dobře! Beztak už tohle někdo napsal! Myslíš, že to bude někdo číst? Nebo nedej bože ti to snad vydá?
Svou roli hraje zkrátka obávané duo – strach a perfekcionismus. Dva velcí „šéfové“ vnitřního kritika, který jim dělá samou radost.
S tímhle jsem se naučila bojovat celkem záhy. Následující techniky mi z tohoto pomohou téměř vždy, a snad pomohou i vám.
Desatero tipů, jak toto překonat
Technik, jak se zbavit psacího bloku, existuje strašná spousta (strýček Google vám to dosvědčí). Já tady uvádím pouze ty, které mám na vlastní kůži odzkoušené, a které mě vždy dokážou vrátit k mému milovanému psaní.
Nejsou řazeny od „nejlepší“ k „nejhorší“. Na každého funguje něco jiného. Některé techniky vás osloví méně, některé s vámi okamžitě zarezonují. Vyzkoušejte si je všechny – nikdy nevíte, kde se právě pro vás skrývá to pravé.
- Vstaňte o hodinu dříve a usedněte k psaní. Bude vám nejspíš hloupé prokrastinovat, když už jste se okradli o hodinu spánku.
- Zkuste místo psaní, ať už rukou nebo na počítači, své myšlenky diktovat do telefonu (pokud váš telefon tuto možnost má). Nemyslím audio, ale převod mluveného slova rovnou na text. Dělá to chyby, ale hlavní smysl tím zachytíte. Pak si to pošlete na email a překopírujte do wordu.
- Dovolte si psát špatně, nespisovně, slangově, s chybami, napůl anglicky (třeba i foneticky). Podstatné je nastartovat zase psací mašinu, která ve vás dříme. Korekturu můžete udělat později.
- Jakmile pocítíte potřebu psát – ať jste KDEKOLI, udělejte to. No, třeba ne uprostřed hovoru s ředitelem (ať už školy či vaší firmy). Ale uprostřed písemky klidně, pokud máte napsaný aspoň kus na trojku. Nebo během konference. Aspoň si udělejte pár poznámek. Klidně tužkou do penálu. Nebo na ubrousek (jako JKR při psaní Harryho, nebo Stephen King při psaní Misery).
- Dostanete-li nápad na úplně jiný příběh, než u kterého jste zablokovaní, pište ho. Odblokujete tvůrčí proces a později se vrátíte k rozepsanému.
- Jděte psát do kavárny nebo do knihovny – kde už sedí lidé s laptopy. Tvůrčí nálada je nakažlivá.
- Začněte číst knihu (jakoukoli) a jakmile vám blýskne hlavou „tohle bych napsal jinak“ nebo „zajímalo by mě, jak jeho příběh pokračoval“ apod., sedněte a napište to. Opět tím odblokujete tvůrčí proces.
- Napište si z hlavy, o čem vaše kniha je. Pokud už outline máte, nedívejte se na něj. Napište ho znovu. Možná vás pak udiví, že jste některé věci mimoděk změnili. Každopádně by vás to mělo vrátit k rozepsanému příběhu.
- Zkuste si napsat anotaci (pokud už ji máte napsanou, napište ji znovu, přičemž se na tu původní nedívejte).
- Zkuste jednu z technik, které jsou přímo určené pro rozpohybování psaní:
- Techniku „Jedna v celou“ – Nastavte si budík na mobilu na každou celou hodinu po celý den. Jakmile zazvoní, ať jde, kde jste, či ať děláte, co děláte, napište jednu větu. Více si o této technice můžete přečíst zde.
- Techniku „Deset řádků denně“ – Sedněte k psaní každý den a napište deset řádků o čemkoli. Nemusí se týkat vaší rozepsané knihy. Jde o to, nastartovat tvůrčí proces. Více o této technice zde.
- Techniku Kaizen, aneb psát jednu minutu – Nastavte si na mobilu stopky na 60 vteřin a celou tu dobu pište. Bez přemýšlení. O čemkoli. Více o technice se dočtete zde.
- Techniku Pomodoro – Ta má několik fází a já sama ji jako jedinou ze všech výše uvedených nepoužívám. V tomto výčtu by ale chyběla, a tak ji také zmiňuji, kdybyste se o ní chtěli dočíst více zde.
A ještě trio rad na závěr
Zapomeňte na pocity nejistoty – tohle nikdo nebude číst, tohle nikdo nevydá, píšu hrozně apod. Píšete v první řadě pro sebe, pro pocit z tvoření, na to nikdy nezapomínejte. To, jestli to někdo vydá a někomu se to bude líbit, je druhořadé.
Vypněte vnitřního kritika. Tuto radu slýchám neustále – a je velmi pravdivá. Souvisí s předchozím bodem. První verze knihy nikdy nemusí být dokonalá, vlastně ani nemůže.
A v neposlední řadě – vybavte si, proč jste s psaní vůbec začali. Co vás k tomu vedlo? Co vás pohánělo? A proč to teď tak stále nevnímáte? Co se změnilo, a jak to můžete vrátit?
Akční kroky do následujícího týdne
- Za předpokladu, že se vám už nějakou dobu nedaří psát, určete podle výše popsaných příznaků, jaký typ psacího bloku máte.
- Pokud je to typ první, a vy zjistíte, že jste v područí obávaného dua perfekcionismus + strach, vyzkoušejte postupně výše zmíněné techniky. To by bylo, aby ani jedna nezabrala!
- Pokud jste „obětí“ druhého typu strachu, vyčkejte do příštího týdne, kdy se na to podíváme blíže!
A ještě Příběhové kostky pro tento týden 🙂
Těším se na vás zase za týden, kdy se podíváme na tu obtížnější variantu psacího bloku!
Tento článek přišel “pozdě”. Dlouho jsem dumala, co se mi to děje, když jsem odešla psát, ale do místnosti s PC jsem nedošla a místo toho jsem začala skládat prádlo a zametat. Trvalo mi to, ale odhalila jsem to sama – je to opravdu ten vnitřní kritik :). Přesně jak je to tu napsáno. A je vtipné, že jsem i sama přišla na léčbu – dovolila jsem si psát špatně. Podstatný je, že už to chytne nějakou formu, kterou lze upravovat a nelítá to pořád jen v hlavě. Super článek, moc mě potěšilo, že v tom nejsem sama a hlavně to, že i řes tu námahu jsem to identifikovala správně 🙂
Já už toho díky psaní knih nauklízela a natřídila 🙂 Vnitřní kritik je opravdu pěkná svině. On to přitom myslí dobře, snaží se nás chránit před neúspěchem. Neuvědomuje si, že nám vše jen komplikuje. Jsem ráda, že článek pomohl a pobavil a přeju úspěšné psaní! 🙂