35. týden – Sny jako způsob, jak nahlédnout hrdinům do podvědomí

Sen nejen jako inspirace – Co vše lze se snem dosáhnout – Usínání a probouzení
– Sen v příběhu nepoužívejte, pokud… – Denní snění – Může snem kniha začít?
– Ještě pár podstatných bodů – K čemu naopak sny neslouží

Dnešní téma bude doslova snové. Ještě jednou se vrátíme k nelineárnímu psaní, kdy se příběh neodvíjí z bodu A do bodu B, ale časové roviny se střídají a prolínají.

V rámci tohoto bloku článků jsme se podívali na to, jak psát flashbacky a flashforwardy a jak využívat náznaků k nalákání čtenáře, aby četl dále. Dnes se podíváme na to, jak a k čemu při psaní využívat někdy opomíjenou věc – sny.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Sen nejen jako inspirace

Někteří lidé tvrdí, že se jim sny vůbec nezdají. To jen ale nemají vytrénovaný mozek, aby si sny uměl vybavit. O tom, jak mozek vycvičit, se dočtete v jednom z dnešních Akčních kroků.

Ve snu můžete dostat nápad na celou novou knihu. To byl třeba příklad Stephena Kinga a jeho knihy Misery. Hlavní zápletka ho napadla, když usnul cestou letadlem. Celou pasáž o tom, jak to probíhalo, najdete v jeho knize O psaní. Mě také ve snu každou chvíli napadne nějaký nový příběh a jsem z toho pokaždé nadšená.

V tomto článku se ale podíváme zejména na sny, které se zdají našim hrdinům.

Co vše lze se snem dosáhnout

Sny mohou naznačovat:

• Skutečnou povahu postav. Navenek může být vše růžové, ale podvědomí některého z hrdinů ve snu našeptá, že někdo není takový, za koho se vydává. Tento druh snu jsem využila ve svém psychologickém thrilleru Pouštní včela, abych naznačila, že nejlepší kamarád Adama – hlavního hrdiny – něco skrývá a Adam to podvědomě cítí:
  Tu noc se mu zdál sen. Jel svým autem přes obrovský most a vtom začalo hustě sněžit. Bylo nemožné dostat se na druhou stranu. A tak se otočil a za sebou spatřil Martina. Začal na něj gestikulovat, že se musejí vrátit. Najednou si však uvědomil, že ten most není most, ale hora ledu, v níž je zamrzlá obrovská kostra prehistorického ještěra. Most byl ve skutečnosti jeho klenutá páteř, po které přejížděl. Vtom si všiml, že přestalo sněžit, led začíná roztávat a zvíře ožívá a obrůstá masem a hrubou šupinatou kůží. Otevřelo oči, otočilo se na něj a vycenilo obrovské tesáky. Adam nějak nabyl dojmu, že toho ještěra odněkud zná. Po zbytek snu se ho to pravěké zvíře snažilo sežrat. Probudily ho jemné doteky Elsy. „Měl jsi zlý sen,“ řekla mu, když se zadíval do jejích modrých očí. „Házel jsi sebou a něco jsi volal, raději jsem tě vzbudila.“
• Potlačené emoce. Ve snu se hrdinovi zjeví osoba, do které je tajně zamilovaný. Nebo ho bude pronásledovat někdo, koho nenávidí. Nebo může sen ukázat, že záporný hrdina, člověk zdánlivě ledový a bez skrupulí, má také svá trápení. Tento druh snu jsem také použila ve Včele, abych ukázala, jak zdánlivě bezcitný ředitel amerických tajných služeb Walter Green má i druhou, lidskou stránku:
  První noc poté, co Mark zemřel, se Walterovi zdálo, že je u bratra v nemocnici. Viděl jej, jak v dálce leží v posteli, ale dělila ho od něj chodba zablokovaná spoustou harampádí. U vchodu do té chodby stála cedule s nápisem „průchod k zapomenutým pacientům“. Snažil se to harampádí odházet – pytle s hlínou, zrezavělé motyky a hrábě, rozpadlé sekačky – a viděl, jak Mark zatím umírá, pípají kolem něj přístroje a on se k němu nemůže dostat včas… Probudil se zbrocený potem. Ten sen se pak ještě několikrát opakoval a Walter nerad chodil spát.

• Psychické problémy. Můžete se v tomto případě vyřádit při psaní nočních můr, abyste ukázali, že některá z postav je na pokraji šílenství. Stejně tak sny plné stresu mohou ukázat, že zdánlivě pohodový hrdina má ve skutečnosti nějaké kostlivce ve skříni, kteří ho pronásledují ve snu. Ve Včele jsem ilustrovala snem Adamovo počínající šílenství:
  Tu noc se mu zdál velmi divný sen. Zdálo se mu, že Prahu obsadili nacisté. On byl zrovna na Pražském hradě, v turisty vyhledávaném místě s nádherným výhledem na celé město. Měl však před sebou namísto obvyklé scenerie výhled na nějakou věž, která připomínala věž Jindřišskou, byla však velice blízko, jen pár desítek metrů před ním. Nahoře na té věži nacisté uvěznili několik lidí. A začali je shazovat dolů. Vzali nejprve jednu dívku, které bylo asi dvacet let, podrželi ji v napřažených pažích nad tou strašnou hloubkou a ona křičela: „Ne, já mám strach, prosím, nedělejte to!“ A vtom ji ten muž pustil a Adam přihlížel, jak dívka spadla na chodník v nepřirozené pozici a na místě byla mrtvá. Sny, v nichž někdo někoho chladnokrevně zabíjel, se mu pak vracely noc co noc. Několikrát se mu zdálo, jak z obřího ruského kola vypadli dva lidé přímo před něj k jeho nohám, když procházel kolem. Byli na místě mrtví. Zvláštní na těch snech bylo, že se ho smrt těch lidí nikdy nijak zvlášť nedotkla, byl jen pasivním divákem – jako by jeho city byly ochromené i ve snech.
• Dilema či špatné svědomí. Může jít i o zpětné potvrzení správnosti nějakého rozhodnutí. Další příklad z Včely:
  Probudilo ho šumění větru. A také zvláštní ticho, na které nebyl zvyklý. Chvíli jen tak ležel a poslouchal. V dálce slyšel štěkavé vojenské příkazy, ale jinak nic. Vybavil si sen, který se mu zdál. Byl v nějaké budově, kde začalo hořet. Oheň se rychle šířil a bylo jasné, že hasiči se tam nedostanou včas. Adam vzal hasicí přístroj a začal hasit. Plameny rychle pohasínaly, jeden za druhým, a on z toho měl dobrý pocit. Byl popálený a poraněný, ale ne těžce. Když přijeli hasiči, oheň už byl uhašený. Nikdo ho nechválil, ani mu neděkoval. Vlastně si sotva všimli jeho přítomnosti. Ale on byl šťastný, že se mu podařilo zvítězit nad ohněm. Po dlouhé době byl ve správnou dobu na správném místě. Přemýšlel, co mu ten sen chtěl říct. Usoudil, že mu sen chtěl potvrdit správnost jeho rozhodnutí přihlásit se do téhle operace.

Mohou také sloužit k:

• Řešení problému. Sen může napomoci tomu, aby si některá z postav něco zásadního uvědomila. V bdělém stavu jí pořád něco uniká. Když se probudí, najednou ví, co musí udělat.
• Porozumění minulé události. Sen může sloužit i k rozpomenutí se na nějakou zásadní událost, kterou si hrdina buď vůbec nepamatuje, nebo na ni má jen matné vzpomínky. Ve snu se mu vyjeví to, co se stalo, a po probuzení mu to dojde.

Což nás přivádí k…

 Usínání a probouzení

Sen se samozřejmě neodehrává ve vzduchoprázdnu. Váš hrdina se nachází buď v posteli, anebo usne někde, kde to nečekal – v autobuse, ve škole, v kině… a začíná snít. Měli byste tedy snovou pasáž vždy nějak uvést, jak je patrné i z výše citovaných příkladů.

Sen může dávat smysl jenom z části, mohou to být jen záblesky obrazů, volně přecházející jeden do druhého. Může být zcela fantastický, nebo téměř neodlišitelný od skutečnosti. Mohu se v něm objevovat reálné postavy s nepravdivými prvky. Hrdina například může ve snu vidět svou spolužačku Evu, ale ve snu ví, že je to ve skutečnosti tajná agentka CIA a vůbec to nezpochybňuje.

Do snů se také mohou promítnout reálné zvuky z okolí, nebo třeba pocit hladu či potřeba jít na záchod.

Po probuzení se nad tím snem váš hrdina může a nemusí zamyslet. Pokud dokresluje jeho psychický stav, není to nutné. Pokud ale ve snu objeví nějaké vodítko či mu dojdou podstatné informace, měl by se k tomu po probuzení vztáhnout – nějak reagovat. Buď nadšeným „ahá“, nebo zamyšleně, případně odmítavě.

Můžete si také pohrát s tím, co ho ze sna probudilo. Byl to někdo nebo něco? A pamatuje si svůj sen, anebo ho okamžitě zapomněl?

Sen v příběhu nepoužívejte, pokud…

…nemá přímou souvislost se zápletkou a neplní jednu z následujících rolí, tedy pokud:

• Neposouvá zápletku vpřed;
• Neukazuje něco podstatného o některém z hrdinů;
• Neodhaluje něco zásadního z minulosti;
• Nenaznačuje něco budoucího.

Někdy se dočtete či možná uslyšíte na spisovatelských workshopech, že se snové pasáže do knih nedoporučují. Já nesouhlasím. Pokud je sen dobře napsaný a plný některou z výše popsaných funkcí, pak naopak může vaši knihu jenom obohatit. Navíc všechny tyto rady a tipy (včetně těch mých) berte vždy s rezervou, spíš jako takovou studnici nápadů pro využití, nikoli jako zákon, který nesmíte za žádnou cenu porušit.

Denní snění

Jak už jsem řekla, čtenáři dejte vědět, že váš hrdina právě sní – pokud to zrovna nepoužíváte jako literární techniku jako v knize Davida Mitchella sencislo9 (ano, takhle se kniha jmenuje – jestli jste ji nečetli, doporučuju!).

Hrdina si v ní vždy představuje, jak bude pokračovat nějaká situace – my si ale myslíme, že tak pokračuje doopravdy. Než se hrdina probere z denního snění a situace se odehraje zcela jinak, než si on představoval. Mně se tato technika moc líbí, takové to „co by, kdyby“.

Může snem kniha začít?

Může sen být na úplném začátku knihy? Opět se setkáte spíše s doporučením, abyste to nedělali. A opět bych kontrovala, že když bude sen dostatečně dramaticky napsaný a bude souviset přímo s následujícím dění, tak proč ne. Neměl by být lživý. Čtenář nemá rád, když ho klamete. Mohl by se naštvat a přestat číst. Sen na začátku knihy funguje tehdy, když se jedná o předzvěst budoucnosti či třeba důležité vzpomínky, které mají přímou souvislost se zápletkou.

Pokud je sen na samém začátku, měl by v čtenáři vzbuzovat otázky. Proč se mu právě toto zdálo? Kdo byl ten tajemný muž? Je to náznak věcí budoucích? Nebo se mu vrací minulá vražda? Je on sám vrahem či byl na místě činu? A tak podobně. A máte čtenáře zaháčkovaného.

Ještě pár podstatných bodů

• Pište snové pasáže krátké. Mohou to být pouze fragmenty nějakých scén, na rozdíl od skutečného příběhu nemusejí mít začátek, prostředek a konec.
• Sen nemusíte vždy jen rozehrát, můžete ho prostě popsat. Buď přímo čtenáři, nebo jej může některá z postav někomu druhému vyprávět. Vybavte si techniku „nepopisujte, rozehrávejte“! a v ní tu část o tom, že nemusíte rozehrávat úplně vše.
• Pokud má některý z hrdinů opakovaný sen, rozhodně ho stačí podrobněji popsat jen jednou a ve všech ostatních případech ho pak jenom zmínit.
• Myslete na to, že sen musí přímo souviset se zápletkou.

K čemu naopak sny neslouží

K umělému natahování textu, nepotřebné vatě, abyste nahnali slova.

A ještě poznámka na závěr: Netrapte se, pokud vás nenapadá, jak sen do vašeho příběhu zakomponovat, nebo vás nenapadá žádný zajímavý. Pokud se do vaší knihy snové pasáže nehodí, anebo se vám je nechce psát, tak rozhodně nemusíte!

Akční kroky

• Než sen v knize použijete, zamyslete se nad tím, jakou z výše zmíněných rolí plní. Posunuje zápletku dopředu? Odhaluje důležité informace z minulosti některé z postav? Naznačuje řešení problému? Pokud si nedokážete odpovědět, pak tento sen vyřaďte.
• Vypěstujte si zvyk zapisovat sny, jen co se probudíte. Dejte si vedle hlavy blok a tužku, případně si připravte poznámky v mobilu. Ihned po probuzení si zaznamenejte sebemenší útržek ze snu. První dny to může být třeba jen slovo („zdálo se mi o houpačce“), či nesmyslný výjev („soused čistil studnu a vytahoval z ní naaranžované mísy s ovocem“). Postupem času se však naučíte vyvolat si celý sen, nebo jeho podstatné části.
• Takto zapsané sny si ukládejte na jedno místo. Je možné, že se vám právě teď do rozepsaného románu nehodí. To ale neznamená, že se nebude hodit později, anebo třeba do některého z těch příštích.
• Také si můžete zavést sešitek na nápady na nové příběhy, které vás napadnou ve snu. Vzpomeňte si na Stephena Kinga. Nemusíte je třeba nikdy využít, ale mohu vám velmi posloužit, když budete mít spisovatelský blok (o tom bude jeden z příštích článků). Také v něm můžete najít cennou inspiraci, když dokončíte rukopis a budete se chtít pustit do dalšího.

A na závěr jako obvykle Příběhové kostky!

 

 

 

 

 

 

 

 

Těším se na vás zase za týden!