33. týden – Náznaky jako opakovaná udička na čtenáře

Neplést s flashforwardy – Jaké události nastiňovat – Pozor na spoilery –
Využijte dialogy – … Přerušování jako účinná metoda odvádění pozornosti
– Poslouží i další smysly – Falešné stopy

Někdy si jich všimnete jen podprahově, někdy vás z nich až zamrazí, v každém případě vás však nutí pokračovat ve čtení, i když už hodiny odbily půlnoc a budík máte nastavený na šestou. O čem že je řeč? O technice náznaků či nastiňování.

Na rozdíl od Cimrmana spisovatelé nejen že smějí, ale měli by naznačovat. Náznaky se hodí do všech žánrů. Roztroušené v příběhu pomáhají budovat napětí, vytvářejí očekávání a prohlubují dramatický efekt. Když čtenáři zpětně dojde, co znamenaly, zažije spoustu „aha momentů“.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Neplést s flashforwardy

Technika náznaků se někdy mylně zaměňuje s flashforwardy, o kterých jsme mluvili minulý týden. Rozhodně to není totéž. Flashforward přenese čtenáře na chvíli do budoucna vůči přítomné rovině příběhu. Náznaky jsou pouze vodítka rozmístěná o několik kapitol dříve, která vedou čtenáře určitým směrem, aniž by cokoli otevřeně prozrazovala.

Na rozdíl od flashforwardů jsou náznaky jen velmi jemné a čtenář je může i přehlédnout. Jsou spíše podprahové. Čtenář je zaznamená, ale v daném okamžiku jim ještě neumí přidat ten správný význam.

Náznaky slouží k vyvolání otázek, které možná čtenář nemá ještě v hlavě zformulované, ale zahnízdily se mu tam. Jako když zasadíte do květináče semínka. Chvíli není vidět nic, ale ona přesto rostou.

Jaké události nastiňovat

Je samo sebou, že naznačovat máte významné situace a nikoli nepodstatné události. Pokud přitáhnete pozornost čtenáře k tichému vrčení ledničky, abyste naznačili, že po probuzení budou vaši hrdinové snídat, je to plýtvání touto technikou. Tiché vrčení lednice však můžete zmínit ve chvíli, kdy se o několik kapitol později vydá detektiv hledat tělo zavražděné dívky, které posléze najde rozporcované v mrazáku.

Naznačovat samozřejmě nemusíte jenom negativní události, ale uprostřed zdánlivě beznadějné situace můžete použít i náznak toho, že se situace může obrátit k lepšímu.

Náznaky slouží i k tomu, abyste čtenáře příliš nešokovali, když některý z hrdinů udělá něco pro něj velmi nepravděpodobného.

Zvažte pečlivě, které události nastínit. Nemá smysl naznačovat úplně všechno, aby příběh nepůsobil překombinovaně.

Pozor na spoilery

Typickým náznakem je, když má některá z postav v knize pocit, že ji někdo sleduje, ale pak usoudí, že si to jenom představovala. Případně pootevřená branka, o které si hrdina myslí, že ji zavřel, ale pak dojde k názoru, že to udělal vítr – anebo to svede na svou vlastní roztržitost.

Některé náznaky by měly vyvolávat takové lehké mrazení zátylku.

Nesmíte toho samozřejmě nikdy vyzradit moc. Čtenáře nebaví, když je zápletka příliš jednoduchá. Píšete-li o pedofilovi a v první kapitole vaší knihy si oblíbený třídní učitel přivede domů žáka, aby mu pomohl s úkolem, přičemž na nočním stolku v jeho ložnici vidíme spoustu fotografií polonahých dětí, tak jsou náznaky příliš zjevné – tedy za předpokladu, že je on skutečně pachatelem. O falešných stopách si povíme za chvíli.

Využijte dialogy

Skvělý způsob, jak této techniky využít, je prostřednictvím dialogu. V článku o psaní dialogů jsme si řekli, že jedna z funkcí dialogu je přinášet důležité informace a posouvat zápletku. V rozhovoru dvou lidí můžete naznačit věci budoucí, aniž byste vyzradili moc.

A nemyslím tím rozhovor mezi hlavním hrdinou a věštkyní či kartářkou. Stačí, že někdo vyjádří o nějaké postavě pochyby, nebo zmíní nějakou podezřelou či nevysvětlitelnou událost.

V případě příkladu s pedofilním třídním učitelem může ve sborovně jedna z učitelek říct druhé: „Slyšela jsem, že ho z minulé školy vyhodili kvůli skandálu s nějakým dítětem.“ Druhá však nemá ráda drby, a tak to podezření shodí ze stolu s tím, že to jsou pomluvy, protože mu ostatní závidí, jak to s dětmi umí.

Případně manžel může říct své ženě, že se jí ten Honzíkův nový třídní učitel nelíbí. Žena ho však obviní, že na něj žárlí, protože ho má Honzík raději než jeho. Čtenář si pomyslí, že na tom něco je, a na chvíli se ukolébá. Varování však dostal.

Jedno z dětí ve třídě také může zmínit nějakou akci, co se konala u pana učitele na zahradě. To překvapí jejich třídní učitelku, která o tom neměla ani tušení. Chce se na to učitele zeptat, když vtom je něco přeruší a ona pak už na to zapomene.

Což mě přivádí k…

…Přerušování jako účinné metodě odvádění pozornosti

Chcete, aby si čtenář náznaků podprahové všiml, ale zase tak dlouho na nich neprodlel. K tomu můžete využít techniku odvracení pozornosti. Váš hrdina například objeví v zásuvce psacího stolu své ženy dopis, který v něm vzbudí pocit, že něco není v pořádku. Najde třeba smlouvu na uzavření hypotéky, oni si však žádnou neberou, ani to neplánují.

Když žena přijde domů, chce se jí na to zeptat, ale vtom se ozve prudká rána a tříštění skla vedle v pokoji. Doběhne tam a vidí, jak jim nějací uličníci prokopli fotbalovým míčem francouzské okno. Začne jim nadávat a na podezřelé dokumenty na nějakou dobu zase zapomene.

Poslouží i další smysly

Znáte to, jak vás uprostřed noci probudí nějaký zvuk a zachvátí vás hrůza, že k vám vlezl zloděj? Načež si vybavíte, že jste večer položili knihu čelem do police a ta určitě musela spadnout. Zdálo se vám, že je trochu nestabilní! Nedá vám to a jdete se přesvědčit. S úlevou zjistíte, že skutečně tato kniha spadla a tolik vás vylekala. Tentokrát už ji umístíte pečlivěji.

Ovšem ve vašem příběhu se ukáže, že kniha stále na police stojí. Zámky jsou neporušené, okna nejsou rozbitá a v domě alespoň na první pohled nic nechybí. Váš hrdina tedy usoudí, že slyšel něco od sousedů. Jen abyste se o pár kapitol dál dozvěděli, že někdo jiný má od jeho bytu klíč, případně že do něj vede nějaký jiný tajný vchod.

Kromě zvuku můžete pro náznak budoucího děje využít i pach. Například vaše hrdinka může mít každou chvíli pocit, že cítí vůni švestkového koláče, jaký jí v dětství pekla babička. Ta už je ovšem dávno mrtvá a v místě, kam se tato žena přestěhovala, tohle nikdo neví. Po několika kapitolách zjistíme, že ji pronásleduje stalker, a švestkový koláč je způsob, jak v ní vyvolat nejistotu a naznačit jí, že o ní všechno ví.

Více o tom, jak využívat při psaní všech pět smyslů, jsme probrali před pár týdny zde.

K náznakům můžete využít i metafory a přirovnání. Při popisu postav můžete volit slova, která mají vyvolat určitý dojem, aniž by něco vyzradily. Například náš pedofilní třídní učitel může mít příjemný hlas, zněl jako cukrová vata, na kterou by mohl nalákat nejedno dítě.

Falešné stopy

Představte si, že přijdete domů a zjistíte, že je odemčeno, přestože by v tuto dobu doma neměl nikdo být – ani vy ne, ale museli jste se pro něco důležitého vrátit. Otevřete dveře a na předsíni narazíte na zmuchlané pánské kalhoty, které nepatří vám. O kousek dál naleznete košili, ještě dál ženské šaty a za nimi spodní kalhotky.

S rozhořčením vtrhnete do ložnice, jen abyste na posteli našli sedět dospívající dceru, která se ďábelsky rozchechtá a prohlásí: „Dostala jsem tě.“ Pak přizná, že si z vás chtěla vystřelit a pomstít se vám za to, že jí nechcete koupit iPhone X. Byla zrovna za školou a zjistila, že jste nechal doma prezentaci, kterou jste měl dnes ukázat šéfovi. Napadlo ji, že se pro ni vrátíte. A okamžitě se jí v hlavě zrodil nápad.

Podobným způsobem fungují náznaky v knize, které mají čtenáře svést ze stopy. Není ve vašem zájmu, aby bylo čtenáři všechno jasné příliš brzo, to by ho pak nebavilo pokračovat ve čtení. A k tomu můžete používat falešné náznaky.

Například může někdo utrousit poznámku o něčí povaze, která ve vás má vyvolat dojem, že je pachatelem. Případně jej může někdo přistihnout při něčem podivném či podezřelém, jen aby to pak mělo nějaké obyčejné vysvětlení.

Vybavte si výše zmíněný příměr s třídním učitelem, který má na nočním stolku fotografie s polonahými dětmi. Pokud jste je použili jako falešnou stopu, může se v průběhu knihy ukázat, že to jsou jeho děti, k nimž mu manželka odmítá povolit přístup častěji než jednou za měsíc a snímky jsou vzpomínkou na poslední společnou dovolenou.

Akční kroky do následujícího týdne:

Pokud svůj příběh teprve plánujete, zkuste do základního outlinu příběhu načrtnout události, které můžete nastínit o několik kapitol dříve.
Pokud máte knihu již rozpracovanou či dokonce dopsanou první verzi, přečtěte si po sobě již hotový text a vyznačte si, kam by šel nějaký náznak přidat pro zvýšení dramatického účinku.

A samozřejmě tu pro vás mám ještě Příběhové kostky!