23. týden – Minulý či přítomný čas, co je lepší?

Právě teď versus… právě teď – Který čas raději zvolit? – Výhody přítomného času – Výhody minulého času – Málo známá možnost – Častá chyba začínajících autorů – Kdy je střídání přípustné – Vyzkoušejte tento trik

Vítám vás u dalšího pokračování Projektu 2019 – Odstartujte svoji knihu (i Vy!). Jsme již téměř v polovině a stále zbývá pokrýt tolik témat! Předpokládám, že vám pod rukama solidně narůstá první verze vašeho rukopisu. Pevně věřím, že vás Projekt motivuje a pomáhá vám si ujasnit, jaké techniky využít a čím text obohatit.

V dnešním článku se zaměříme na další základní otázku, a tedy zda je právě pro váš příběh vhodnější psát jej v minulém nebo v přítomném čase. Protože odpověď není tak jednoznačná, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Právě teď versus… právě teď

Otevřel jsem internet a přečetl si článek. Vtom mi to došlo. To je ono! pomyslel jsem si. Srdce mi prudce tlouklo nadšením. Popadl jsem mobil a začal vyťukávat smsku…

Když čtete předchozí kratičký smyšlený úryvek, máte pocit, že se odehrál někdy dávno v minulosti? Anebo jste děj při jeho čtení prožívali, jako by se odehrával právě teď, přestože je psaný v minulém čase? Ani jste si toho nevšimli, že?

Podívejte se na stejný úryvek, tentokrát psaný v přítomném čase:

Otevírám internet a čtu si článek. Vtom mi to dochází. To je ono! Pomyslím si. Srdce mi prudce tluče nadšením. Popadám do ruky mobil a začínám vyťukávat smsku…

Která z verzí se vám čte lépe?

Který čas raději zvolit?

Dlouhou dobu se příběhy psaly pouze v minulém čase. Knihy psané v čase přítomném byly spíše raritou. V několika posledních desetiletích se však vyrojila řada knih v přítomném čase (mezi nejznámější příklady patří Hunger Games), až se skoro začalo zdát, že minulý čas patří minulosti. Tak tomu ale rozhodně není.

Psaní v minulém čase je dodnes převažujícím způsobem. Důvodem je to, že dává autorovi širší možnosti vyprávění. Zatímco v přítomném čase se vyprávění soustředí pouze na přítomný okamžik, při vyprávění v čase minulém se můžete časem pohybovat mnohem volněji.

„Nemůžete-li se rozhodnout, v jakém čase psát, pak pište v čase minulém.“
/Joe Bunting/

Výhody přítomného času:

Vyvolává dojem, že jej vypráví očitý svědek událostí, a pro čtenáře je tak děj více přítomný.
Působí jako film. Čtenář se vždy, stejně jako divák, soustředí právě na přítomný okamžik, který postavy zažívají.
Údajně zintenzivňuje v čtenáři prožitek emocí, právě díky své bezprostřednosti.
Hodí se ideálně pro psaní akčních příběhů, kde není podstatné střídání časových rovin.

Nevýhody přítomného času:

Je méně flexibilní a nedává autorovi takové možnosti vyprávění v čase.
Čtenáři jej mají méně rádi. Při psaní v přítomném čase riskujete, že někteří lidé knihu rovnou odloží.
Je těžší jej psát, protože je v něm méně přirozené vyprávět příběhy.

Výhody minulého času:

Vyprávění v minulém čase čtenář nevnímá, protože je takový styl běžnější. Je proto pro něj pohodlnější.
Má větší dosah a skoky v čase jsou jednodušší pro autora i pro čtenáře.
Je jednodušší na budování napětí prostřednictvím náznaků toho, co přijde dál.

Pokud píšete příběh, který se odehrává ve více časových rovinách či v delších časových úsecích, a máte více postav, z jejichž pohledu příběh vyprávíte, je pro vás minulý čas lepší variantou.

Nevýhody minulého času zmiňovat nebudu, protože jsou zanedbatelné.

„Rozdíl mezi časy je jako rozdíl mezi úzkým paprskem kapesní svítilny a slunečním svitem. Jeden ukazuje malé, intenzivně ozářené místo, druhý ukazuje svět.“
/Ursula K. Le Guin: Steering the Craft/

Málo známá možnost

Otevřu internet a přečtu si článek. Vtom mi to dojde. To je ono! Pomyslím si. Srdce se mi prudce rozbuší nadšením. Popadnu do ruky mobil a začnu vyťukávat smsku…

O tom, že se můžete rozhodnout psát v minulém či přítomném čase, jste nejspíš věděli. Možná jste ale netušili, že jde psát i v čase budoucím. Rozhodně to nedoporučuju, ale chci to zde zmínit právě proto, abyste se o to raději nepokoušeli. Proč?

Psát knihu v budoucím čase je jistě originální a krátkodobě by si takový styl mohl získat pozornost svou odlišností. Pokud ale nebudete mít zajímavé postavy či zajímavý příběh, čtenáře si rozhodně na dlouho neudržíte. Je to podobné jako s psaním v málo používané druhé osobě (o tom více viz jeden z předchozích článků zde).

Kromě toho, že to pro čtenáře bude poměrně krkolomné čtení, pro vás bude nesnadné udržet takový styl po celou knihu.

Tabulka možností

Pro přehlednost jsem pro vás sestavila tuto tabulku možností, která zahrnuje i ty málo používané. Nejčastěji používaná je kombinace vyprávění ve třetí osobě minulého času.

Častá chyba začínajících autorů

Jedna z chyb, které se začínající autoři často dopouštějí, je nevědomé střídání přítomného a minulého času, aniž si jsou toho vědomi. Objeví to až při prvním čtení hotového rukopisu, anebo ještě hůr, nevšimnou si toho.

V lepším případě je na to upozorní jejich beta (nemáte-li nikoho, kdo by vám mohl posloužit jako beta čtenář, najdete ho jistě u nás ve spisovatelské skupině na Facebooku!).

Stalo se mi to před lety s mým druhým románem Patricie, který jsem psala s velkým odstupem po své knižní prvotině Nikki, vrať se. Když jsem si po sobě četla několik prvních kapitol, přistihla jsem se, že kus vyprávím v přítomném a kus v minulém čase. Někdy jsem to střídala dokonce po odstavcích! Musela jsem se pak rozhodnout pro jeden z nich, a z výše uvedených důvodů jsem si vybrala minulý.

Kdy je střídání přípustné

Když mluvím o tom, že nemáte časy střídat, mám na mysli, abyste to nedělali bezmyšlenkovitě anebo bez jasného upozornění čtenáře. Psát v obou časech můžete například tehdy, když některá z postav popisuje svoje vzpomínky. Pak můžete mít rovinu současnosti psanou v jiném čase než rovinu vzpomínek.

Můžete také nechat jednu postavu vyprávět v přítomném čase a jinou v minulém a střídat to po kapitolách, pokud to pro příběh bude mít smysl.

Vyzkoušejte tento trik

Instinktivně by se vám mohlo zdát logické psát současnou rovinu v čase přítomném a vzpomínky v čase minulém. Když to ale uděláte přesně naopak, bude to v očích čtenáře ještě živější. Zkuste si to přehodit a uvidíte.

V našich vzpomínkách a myšlenkách jsou uplynulé děje stále přítomné, zejména pokud jde o situace, které nás formovaly či nás nějak hluboce zasáhly. Proto je vyprávět v přítomném čase, i když se odehrály už dávno, dává smysl. Podívejte se na tento příklad:

Při pohledu na upečený koláč se Marek otřásl hrůzou. Naposledy takový viděl toho léta, když od odešel táta. Byl tenkrát parný červencový den a oni zrovna pořádali grilování…

…Osmiletý Marek stojí na horním schodu a pozoruje tátu, jak přináší čerstvé maso z lednice. Dívá se za ním a něco se mu na jeho chování nezdá. Táta není jako obvykle uvolněný, každý krok jako by ho bolel a každou chvíli zaletí nepřítomným pohledem k autu…

Podstatné je, abyste jasně oddělili časové roviny. Můžete to udělat třemi tečkami a novým odstavcem jako v této ukázce, nebo oddělit mezerou, případně mít různé časové roviny v různých kapitolách.

Akční kroky

Bez ohledu na to, kolik kapitol už máte napsaných, přečtěte si po sobě alespoň část a zaměřte se na to, jestli neúmyslně nestřídáte vyprávění ve dvou různých časech. Pokud je tomu tak, vyberte si úryvek a sjednoťte jej do jednoho z časů, a pak do druhého. Který se vám více líbí?
I pokud nešvarem střídání časů netrpíte, zkuste si přece jen druhou variantu. Vyberte si úryvek ze svého příběhu a přepište jej do jiného času. Líbí se vám výsledný text více či méně?

A samozřejmě ještě Příběhové kostky – dnes tam vidím jasný motiv moře…