Od prvotního nápadu ke… spoustě textu – Od spousty textu k pevné struktuře – A co že to je ten dějový oblouk? – Oblouk pro příběh i pro postavy – Tři, pět či více?
Krásný začátek nového týdne všem, co sledujete Projekt 2019 – Odstartujte svoji knihu (i Vy!). Dnes budeme pokračovat v druhém tematickém bloku, během kterého už začne váš rozepsaný příběh získávat ucelenou podobu.
Pokud jste zvládli akční kroky z minulého týdne, máte představu, do kterého ze sedmi základních typů zápletky váš příběh spadá. Mimochodem, zkusila jsem pro zajímavost zařadit svou Pouštní včelu, nemůžu vám ale říct, do které kategorie spadá, protože – pokud jste ji ještě nečetli – bych sem napsala nezamýšlený spoiler. 🙂
Dnešní článek téma stavby a konstrukce příběhu dále rozvine a ukáže vám další kroky k pevným základům, na kterých můžete stavět.
Protože jsme stále na začátku dalšího tematického bloku, pojďme se nejprve blíže podívat na to, jakými stadii jste už při psaní svého příběhu od začátku prošli, než se dostanu k samotnému povídání o dějovém oblouku (anglicky tento termín nejspíš znáte jako narrative arc).
Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.
Od prvotního nápadu ke… spoustě textu
Chrlení: Na samém začátku jste ze sebe dostali vše, co vás k vašemu příběhu napadlo. Alespoň to doporučuju vždy udělat, když dostanete nápad na příběh. V prvotním nápadu se často skrývají poklady, které vyprchají, pokud je okamžitě nedostanete na papír. Myslet si, že si vše budete pamatovat, není nejmoudřejší.
Třídění: Jakmile jste dostali celý prvotní „balík nápadů“ na papír, pustili jste se do jejich třídění do skupin – co se vztahuje k postavám, co k prostředí, k situacím, k zápletce, i to, co se nedá nikam zařadit (a tvoří tedy samostatnou skupinu „nezařazené“).
Řazení: Vypsali jste si jednotlivé informace o postavách, prostředí, situacích, zápletce apod. na malé lístečky a seřadili je za sebe tak, abyste získali představu, odkud kam má příběh vést. Získali jste tak základní rámec příběhu.
Seznamování: Začali jste více poznávat své postavy. Ujasnili jste si, kdo je hlavní hrdina, kdo jeho antagonista neboli hlavní protivník, začaly vás napadat první vedlejší postavy. Začali jste si vytvářet soubory jejich informací neboli jejich portfolia. Definovali jste motivy a cíle každé z klíčových postav.
Provazování: Promysleli jste nejen hlavní zápletku, ale i pár vedlejších, které provazují jednotlivé postavy a situace.
To vše jste zvládli během prvního tematického bloku „Začínáme“ v rámci Projektu 2019. Máte tedy již nejspíš úctyhodný „stavební materiál“, se kterým můžete pracovat.
Od spousty textu k pevné struktuře
Nyní je načase udělat krok vzad a podívat se na to vše s odstupem. Jako když malíř poodstoupí od plátna, aby viděl vznikající obraz jako celek. Nebo jako když se při vaření vrátíte k púvodnímu receptu.
V tomto okamžiku máte dostatek materiálu na to, abyste mohli sestavit dějový oblouk pro váš příběh a podívali se, jestli někde nemáte nezalepené díry – pasti, do nichž byste mohli později spadnout. Tím, že si dějový oblouk rozkreslíte, takovému nebezpečí předejdete.
A co že to je ten dějový oblouk?
Když jsem byla malá, brávali mě rodiče často do divadla. Pamatuju si, jak jsem pokaždé netrpělivě a často s nadšením čekala, až skončí přestávka a představení bude pokračovat, a jak ve mně postupně rostlo napětí před třetím dějstvím. To jsem na vlastní kůži prožívala jednotlivé etapy dějového oblouku.
Velmi zjednodušeně lze říci, že je to oblouk rozkreslující, kde má kniha začátek, kde prostředek a kde konec – kde a jak v ní stoupá a klesá napětí a emoce. Neboli kde začíná první dějství a co se v něm odehraje, kde navazuje druhé dějství a co se v něm bude dít, a totéž ohledně třetího dějství. Funguje to takto již od antického Řecka.
Oblouky přitom vycházejí právě z výše zmiňovaných typů zápletek, o nichž jsme si podrobně povídali v minulém článku.
A jaký je rozdíl mezi dějovým obloukem a zápletkou?
Zápletku tvoří jednotlivé události, které společně tvoří příběh. Dějový oblouk je posloupnost těchto událostí.
Oblouk pro příběh i pro postavy
Svůj „dějový oblouk“ by měla mít nejen zápletka jako taková, ale i samotné postavy. Jejich „oblouky“ jsou pevnou součástí příběhu. A zatímco celkový dějový oblouk může být kategorie „velký úkol“, vedlejší zápletky mohou mít své vlastní dějové oblouky. Více o vedlejších zápletkách jsme si řekli již v 3. týdnu Projektu 2019 – vidíte, jak se vše začíná propojovat? J
Různé postavy přitom mohou mít rozdílné narativní oblouky – zatímco jedna z postav může zažívat vzestup v rámci zápletky „z chudáka boháčem“, jinou může stihnout tragédie. Další z postav může mít oblouk kombinovaný ze dvou typů zápletky.
Dějový oblouk je to, co odlišuje jednotlivé příběhy, i pokud se zabývají podobným tématem.
První dějství – Každý příběh musí čtenáře něčím zaujmout. Musíte ho takříkajíc chytit na „háček“ a zaujmout čtenářovu pozornost. V tomto dějství představíte čtenáři své hrdiny, rychle ale musí následovat akce a zaseto semínko konfliktu.
Druhé dějství – V druhém dějství se střídají napjaté scény, kde se stupňuje drama a zvyšuje se intenzita děje, s klidnějšími scénami, aby si mohl čtenář trochu vydechnout. Abyste udrželi pozornost čtenáře, je potřeba mít druhé dějství nejen nabité událostmi, ale doslova mlátit čtenářovými emocemi nahoru dolů. Postavy rostou a vyvíjejí se v reakci na konflikt a okolnosti.
Třetí dějství – V tomto dějství konflikt kulminuje a dochází k vyvrcholení příběhu. Hlavní hrdina prochází zásadní změnou, problém je vyřešen a napětí postupně klesá, až příběh dojde k uspokojivému závěru.
Tři, pět či více?
Neexistuje přitom jednotná teorie, zda má mít dějový oblouk tři fáze (již zmíněný začátek, prostředek a konec) anebo víc. Nejčastěji používaný je vedle výše zmíněného třífázového oblouk pětifázový, který v 19. století popsal německý spisovatel Gustav Freytag:
Expozice (Exposition)
Samotný začátek příběhu představení postav a prostředí, zasetí konfliktu.
Kolize (Rising Action)
Na začátku této části je obvykle „spouštěč“ neboli „spouštěcí událost“, která odstartuje hlavní zápletku příběhu. Po tomto momentu jsou kostky vrženy a děj se rozbíhá. Konflikt eskaluje, napětí stoupá. Mezi postavami se rozvíjejí vzájemné vztahy.
Krize/Vyvrcholení (Climax)
Zde se vše spojuje a vrcholí. Vše do sebe začíná zapadat. Hlavní hrdina zažívá okamžik pravdy a zároveň se nachází na vrcholu svého dějového oblouku.
Peripetie/Obrat (Falling Action)
Přestože se hrdina ocitl za vrcholem, příběh ještě nekončí. V této části dochází k uzavírání jakýchkoli otevřených konců, dokončování vedlejších zápletek, případně „párování“ postav. Ukazuje se, jak se hlavní postava v důsledku prožitého příběhu změnil/-a.
Rozuzlení (Denouement)
Samotný konec příběhu. Všechny otázky jsou zodpovězeny – pokud se nerozhodnete nechat konec otevřený, třeba kvůli možnému pokračování příběhu, anebo to chcete ponechat na čtenářově fantazii. Většina mých kamarádů nicméně otevřené konce nesnáší. 😊 Konec přitom nemusí být šťastný, měl by však být z hlediska čtenáře uspokojivý.
Začátkům a koncům příběhů věnuju celý článek během Projektu 2019.
Akční kroky do následujícího týdne
- Nakreslete si třífázový oblouk a zkuste si napsat, co je ve vašem příběhu začátek, co prostředek a co konec. Stručně napište, co se v těchto třech částech odehrává.
- Nyní si totéž zkuste s pětifázovým obloukem. I zde stručně rozepište, co se v té které fázi odehrává.
- Nyní by mělo být patrné, jestli někde nemáte nezalepené díry.
A v neposlední řadě zde pro vás ještě Příběhové kostky, tentokrát opět s kriminální zápletkou!
Těším se na vás zase za týden!
Co když mi hlavní postava umře ve druhém dějství a její roli převezme postava dosud vedlejší? S tím, že první postava se vlivem okolností začne měnit natolik, že si tím přivodí smrt – děj je ale teprve v půlce. Počítá se to tak, že ta postava přesto svůj oblouk dokončila?
Určitě ano, to je její osobní dějový oblouk.