Vždycky říkám, že psaní je poslání, nikoli povolání. Následujících dvanáct znaků vám napoví, zda i vy máte duši spisovatele! Poznáte se alespoň v některém?
#1 Odjakživa hodně a rádi čtete.
Knihy jsou pro vás něčím posvátným. Nikde jinde vaše peněženka tolik netrpí jako v knihkupectví. Když líčíte svou představu ráje, nechybí tam spousta knihoven. Již jako malí jste milovali dobu, kdy jste museli zůstat doma s rýmou a kašlem – pěkně v teple zalezlí s knihou třeba celý týden. Milovali jste knížky natolik, že jste často ještě pokračovali ve čtení s baterkou pod peřinou i poté, co vám rodiče nařídili zhasnout světlo. Není divu, že spousta z nás dnes nosí brýle (nebo čočky)! 😊
#2 Ve škole vás bavily slohovky.
Na rozdíl od zbytku třídy vás vždy potěšilo, když paní učitelka zahlásila, že se bude psát slohová práce. A to bez ohledu na to, jestli jste byli třídní premianti, nebo jste jinak ve všem plavali. Nebavilo vás šprtat se do literky rozdíly mezi Májovci a Ruchovci a k povinné četbě jste měli odpor. Ale jen co jste usedli ke slohové práci, jedničky se jen hrnuly, a hlavně – bavilo vás to.
#3 V hlavě vám neustále víří myšlenky…
…a umlknou až tehdy, když je dáte na papír (respektive do počítače). Neustále vás napadají mikropříběhy, když slyšíte zajímavý rozhovor v autobuse, když vidíte zajímavého člověka nebo třeba při pohledu na dětskou botičku ležící v blátě. Myšlenky se vám nevypnou ani v noci – zdají se vám velmi živé a dynamické sny, které by samy o sobě vydaly na knihu. Rádi se oddáváte i dennímu snění a nezřídka je z toho pak alespoň základ povídky nebo třeba fan fikce.
#4 Psaní je pro vás jakousi formou terapie.
Ať už jste rozzlobení, vzteklí, šťastní, nadšení či depresivní, saháte po papíru (klávesnici) a vypíšete se z toho. Možná si píšete deník, který pak ukrývá poklady pro budoucí příběhy. Anebo pocity transformujete do povídky. Zatímco jiní sahají po sklence vína nebo se vyzpovídají kamarádovi, vy se svěříte papíru a pak je vám hned líp.
#5 Zážitky jsou pro vás zdrojem pro příběhy.
…a to i ty špatné. Zemřela vám oblíbená akvarijní rybička? Je to smutné, ale díky tomu budete moci v příběhu lépe zachytit smutek. Opařili jste se kávou? I bolest z popáleniny lze využít do příběhu. Kamarádi vás donutili jet kempovat, kde jste objevili, že život v přírodě pro vás opravdu není? Popálili jste se o kopřivy při vykonávání potřeby a s čajem z listí jste omylem vypili i dešťovku? I to se jistě bude někam hodit! Žádný prožitek, žádná bolest nejsou zbytečné, pokud píšete. Nemluvě o nešťastné lásce. Pro spisovatele je nešťastná láska zlatým dolem.
#6 Máte rádi nová slova.
Rádi si rozšiřujete slovní zásobu a zajímavé výrazy si někdy i zapisujete. Vždy vás nadchne, když potkáte slovo, které neznáte – nemáte ale pokoj, dokud si nezjistíte jeho význam. S potěšením si slova také sami vymýšlíte. Anebo celé fantasy jazyky. Pokud si omylem přehodíte prsty na klávesnici, ve výsledném textu spatřujete poselství z jiné galaxie. Není pochyb, že zpjůr bnrv mrmé dmsfm usúdsz s ýr nx zp msfvjůp lfrksljp, o pur čzsmsy!
#7 Ujíždíte na obchodech s psacími potřebami.
Máte doma hromady sešitků, bloků, propisek, tužek a per. V papírnictví se cítíte jako dítě v cukrárně. Zásuvky vašeho psacího stolu již přetékají, ale vy nejste schopni odolat dalším a dalším nákupům.
#8 Neustále si zapisujete nápady pro případné knížky.
Máte po ruce vždy blok a tužku anebo poznámkovou appku v mobilu. Všude kolem se válejí lepíky s poznámkami. I v situaci, kdy nic z toho není dostupné, si nějak poradíte. Píšete si poznámky na obaly od čokolád, na ubrousek, na toaletní papír či jízdenku do metra – a pak je opatrujete jako oko v hlavě a hrozí vám infarkt, když zjistíte, že vám to někdo vyhodil v domnění, že jde o odpadky.
#9 Říkáte si, že váš život by vydal na román.
Váš život je nabitý nevšedními zážitky. Nebo vás stíhá katastrofa za katastrofou. Zmítáte se mezi výšinami zamilovanosti a propastmi rozchodů. Každou chvíli se vám stane něco, čemu by snad čtenáři ani neuvěřili, jak je to přitažené za vlasy. Ale život píše ty nejlepší příběhy. A psát o něčem, co jsme sami zažili, je vždy snadnější – nepotřebujeme nikoho konzultovat a sami nejlépe víme, jak co zachytit.
#10 Už jste při psaní nejméně jednou zažili „flow“.
Termín flow (z angl. „proudění“, „tok“) je duševní stav, při kterém je osoba ponořena do určité činnosti tak, že nic jiného se jí nezdá důležité. Nevnímá čas ani prostor, necítí únavu ani hlad, jen intenzivní prožitek z toho, co právě dělá. Pokud máte duši spisovatele, tento pocit vám není cizí. Dovedete psát celé hodiny, aniž byste pocítili potřebu přestat. Naopak, jakékoli vyrušení vám způsobuje skoro až fyzickou bolest. Jste pohrouženi do vlastního světa a vynoříte se až tehdy, kdy je dílo na světě…
#11 Chtěli byste si přečíst nějaký konkrétní příběh, ale ještě ho nikdo nenapsal.
Marně hledáte v knihovně či v knihkupectví knihu na nějaké konkrétní téma. Snažíte se to googlit, ale nemáte štěstí – nenacházíte nic. Takovou knížku zřejmě ještě nikdo nenapsal. Protože to téma zjevně čeká na vás. Ať už jde o knižní zpracování vašich životních zkušeností, anebo třeba vašeho tajného snu – pokud o tom ještě nikdo nepsal, nedá se nic dělat. Chcete-li si o tom přečíst, musíte se chopit pera či klávesnice a zpracovat jej sami.
A samozřejmě:
#12 Představujete si, jaké by to bylo napsat knihu.
…i když jste se s tím třeba nikomu zatím nesvěřili. „Jednou také napíšu knihu.“ Rozechvěje vás příjemně takováto myšlenka? Cítíte vzrušení z představy, že držíte v rukou vlastní hotový rukopis? A co teprve svázanou (a vydanou) knihu? Dovedete si představit, jaké to je, nalézt svůj román na pultu s novinkami v knihkupectví? Že ano? No tak na co čekáte? Pusťte se do toho!
Pokud jste se alespoň v polovině těchto znaků poznali, není pochyb, že máte duši spisovatele! 🙂
Zdravím a jsem moc rád že jsem Vás našel a téměř ve všech 12 bodech se také vidím,
i v tom “papírnictví jako dítě v cukrárně” ! Můj vzor a Guru je bezpochyby pan spisovatel Miloslav Nevrlý, se kterým se rád setkávám i v mých nejoblíbenějších Jizerských horách. Jeho vyjádření příběhů a zážitků jsou tak barvitá, že mě často příjemně mrazí za krkem a jeho myšlenky mě zní v hlavě až si je musím zapsat, např.:”… nebylo spěchu a nebyl pocit marněného času.” No napsal by spočinutí a opájení se krásou přírody někdo lépe ? Zabývám se velmi historií válek a osudů vojáků a letců. V r. 2005 byl můj velký den, po 15 letech pátrání jsme odhalili “náš” pomník členům posádky bombardéru USAAF, kteří se zachránili na padácích u Lázní Bělohradu z náletu na Drážďany 14. února 1945,/za účasti příbuzných z USA/. Vyšla moje první brožura /40 str./ i s výpověďmi letců se kterými jsem si psal, poslední zemřel loni, 98 let ! Mám tolik dalších skutečných příběhů v hlavě, ale kniha jen sen …! Nyní píši do místního tisku o vojákovi z r. 1938, jehož vnučku jsem našel, a kterého pomníček jsme se synem opravili. Skutečná práce na místě příběhu mě prostě fascinuje. Tak a jdu psát …
Díky a přeji všem lehký přenos myšlenek na papír, či do PC.
Zdraví Miloš
Dobrý den, moc mě potěšilo, že jsem se našla v 11 bodech, jen to papírnictví tolik neprožívám, i když velice ráda nakupuji propisky. Už nějakou dobu v hlavě sestavuji příběh, který tak nějak vyplývá z mého života. Nejednou mi kamarádka řekla, holka, ty bys mohla napsat knížku! Život nám každý den přihrává mnoho příležitostí, a tak se jedné chopím i já!
Skvělý nápad, držím palce, snad tenhle blog pomůže na té vzrušující cestě za příběhem! 🙂
Jej, tenhle článek mě dojal, jak jsem se v mnoha bodech viděla, jen ne s takovou nadsázkou. Ale jako holka jsem zbožňovala šmejdění v papírnictví. Jiné by asi bavilo koukaní na oblečení nebo šminky v té době, ale skoro pokaždé, když jsme s mamkou byly v tamním nákupáku v patře, kde mají papírnictví, tak jsem se tam musela podívat. A zkoumat vydané knihy v knihkupectví. Doma jsem musela mít komínek knih, jinak bych nedokázala bez nich přežít prázdniny. Slohovky jsem spíš začala milovat až koncem základní školy, spíš na střední to byla pro mě výzva. A když jsme měli psát maturitní slohovku, byla jsem hrozně moc veselá a natěšená. Mnozí spolužáci byli díky tomu nervní o to víc. Pořád si vybavuji tu chvíli, kdy se odhalily náměty a témata na slohovku. Jedno téma znělo vyprávění s um. prvky na téma: Do krajiny se snášela noc. V ten okamžik jsem zavýskla nadšením, protože jsem v hlavě měla námět, který do toho perfektně zapadal. Někdo mě v ten okamžik okřikl, ať toho nechám. Nikdy bych neřekla, že můžete druhé rozhodit tím, že jste veselí.Hihi. A mikropříběhy a úvahy. Třeba v minulosti jsem si pletla masivní a masitý. Masité dveře. Nedávno jsem si to představila, jak se banda hrdinů snaží někam dostat a od cíle je dělí masité dveře. =D Hehe celé z masa, tak jsem si představila, jak jeden z nich si spíš připraví bryndák a pořádné steakové nože, aby se do nich “pustil”, přičemž mága poprosí, aby mu je oflamboval na medium rare. =D =D =D
Výborný nápad! 🙂 🙂
Zdravím, také z toho na mně něco sedí. Ne všechno, ale něco určitě. Dalo by se říct, že se psaním v poslední době více zabývám, i když mám občasné “záchvaty” prokrastinace. Během asi dvou let jsem napsal různé povídky a zkouším štěstí v soutěžích. Nedávno jsem dokončil sci-fi román. Jeden čtenář mi dělá korekturu a po novém roce bych ho chtěl postupně nabízet nakladatelstvím. Vím, že se budu muset obrnět trpělivostí. Příští rok se chci také zůčastnit Projektu 2019 a napsat další knihu. Už se na projekt moc těším, jen vybrat to správné téma, námětů mám vícero. Mimochodem, moc děkuji za tyto stránky, přišel jsem na ně teprve relativně nedávno a jsou pro mě velmi užitečné.
Taky toho na mě sedí dost. Dokonce mám jednu rozepsanou, ale je to středoškolská romantická fantasy a nevím, jestli se mi k tomu podaří vrátit, když čtu více thrillery a detektivky, ale ty se asi složitě píšou, nebo ne? 🙂
Neřekla bych, že se něco píše “složitěji” než něco jiného. Pokud člověku sedne téma / žánr, pak to jde jako každý jiný příběh. Je to třeba zkoušet 🙂
Tohle na mě sedí jako prdel na hrnec. Jen ta jednička poslední asi tři roky stagnuje, ačkoliv se snažím. A teda, ty nápady si nezapisuju, aspoň ne na papír. Hlava stačí, pamatuju si to všechno. 😀
V tom případě jsem spisovatelka! Sedí na mne úplně všechno. Jdu napsat knihu. 😀
Ty znaky jsou naprosto presne.ja mam vsech 12 a svou prvni knizku, kterou jsem i vlastnorucne ilustrovala, jsem napsala kdyz mi bylo 7 let.A ve skole me bavila cestina, jazyky a slohove prace na jakekoliv tema.Casto premyslim o tom, ze bych se mela pokusit napsat nejaky opravdovy pribeh ze zivota, vzdyt jsem jich tolik precetla.Namety by byly, ale nejak mi chybi odvaha.Muzete mi poradit jak zacit a dotahnout to az do konce?
Ten správný příběh si o začátek i dokončení řekne sám 😉
Zdravím 🙂 neni to tak dlouho, co jsem zacala přemýšlet podobne 😀 takze doporucuju fb skupinu “Odstartujte svoji knihu” 🙂 je tam spoustu rad, ale i článku a nasdilenych odkazu 😀 a super lidi, kteri dodají sebevědomí 😉 hodne štěstí
Přesně o tom bude Projekt 2019 na těchto stránkách! 🙂