12. týden - POUŠTÍME SE DO VEDLEJŠÍCH POSTAV

Úloha vedlejších postav – Co musíte o vedlejších postavách vědět – Nepodceňujte jména –Nejtypičtější případ vedlejší postavy: parťák alias sidekick – Myšlenková mapa – Co při psaní vedlejších postav nedělat – Potenciál pro další díly

Jakou roli mají v knize vedlejší postavy a jak je vetkat do příběhu?

Hezké pondělí všem, co jste se zapojili do Projektu 2019. Po článku o protagonistovi (hlavním hrdinovi) a antagonistovi (hlavním záporákovi) bude dnešní článek ještě jednou věnován postavám, tentokrát těm vedlejším. I ony jsou nositeli příběhu. Přidávají mu hloubku a plastičnost, zvyšují zájem a zaujetí čtenáře a poskytují možnost pro vedlejší zápletky.

To je důvod, proč jsem se rozhodla zařadit toto téma na závěr úvodního bloku článků, který jsem nazvala „Začínáme“. V jeho rámci jste si mimo jiné promysleli téma, načrtli rámcovou osu příběhu, vypracovali si charakteristiku hlavního hrdiny i antagonisty a začali si pěstovat návyk na pravidelné psaní.

To neznamená, že se při další příležitosti k vytváření postav nevrátíme. V následujícím bloku, který by mohl nést název „Jdeme do toho naostro“, se však budeme zabývat otázkami jako například, v jaké osobě příběh psát, v jakém čase, jak psát začátky či konce apod., aby vám už pod rukou mohl začít vznikat skutečně příběh s logickou vnitřní strukturou.

Pokud jste se k Projektu 2019 připojili až teď, vůbec to nevadí. Projekt 2019, v jehož rámci můžete napsat knihu i Vy, lze začít kdykoli. Stačí vrátit se na začátek a postupovat krok za krokem.

Úloha vedlejších postav

Knihy odrážejí, anebo by měly odrážet skutečný život, bez ohledu na to, zda se jedná o román ze současnosti nebo třeba o historizující fantasy. V životě jste také obklopeni spoustou lidí a nikdy nevíte, odkud přijde zajímavý nápad či podnět, nebo odkud se může vyloupnout objekt vašeho zájmu třeba v milostné oblasti.

A stejně jako se váš život neodvíjí jen od jednoho či dvou hlavních lidí ve vašem okolí, v knize je tomu také tak. Vedlejší postavy nejsou v příběhu nadarmo, bez hlubšího poslání. Všechny musejí mít nějakou vazbu na hlavního hrdinu, přestože s ním nemusí nikdy přijít do kontaktu. Musejí mít ale vliv na někoho, kdo s ním do kontaktu přijde.

Pojďme se podívat na to, jaké role mohou v příběhu plnit:

Rozvíjejí charakter hlavní postavy a odhalují o ní informace.

Vedlejší postavy mohou čtenáři odhalit důležité detaily z minulosti hlavního hrdiny například formou narážek či tím, že o tom mluví s jinými postavami v knize (třeba ho pomlouvají, nebo omlouvají jeho chování – vysvětlují jeho motivace). Mohou rovněž hrdinu motivovat k činu, dodávat mu odvahu či mu naopak odvahu brát. Hlavní hrdina s nimi může rozebírat své plány a vyslechnout si jejich rady. Zároveň vidíme hrdinu ve styku s vedlejšími postavami v různých rolích a z různých stran.

Například Walter Greene, hlavní záporák mého románu Pouštní včela, má milenku Monicu, mladou novinářku, které zajistil prestižní práci v televizní stanici a za to ji dostal do postele. V očích čtenáře jej to dělá nemorálním. Zároveň ho vidíme truchlit nad mrtvým bratrem, který zahynul při útocích 11. září, což mu dodává lidský rozměr. Monica a Marc jsou dvě důležité vedlejší postavy, přičemž s Monicou se odehrává děj v současnosti a s Marcem v minulosti prostřednictvím flashbacku (o využití flashbacku bude jeden z budoucích článků).

Posunují zápletku vpřed.

To, že se ve vaší knize něco děje, neznamená, že se zápletka posunuje vpřed. Skutečnost, že hlavní hrdina něco zrovna dělá, neznamená, že tím rozvíjí příběh. Zápletku posunete vpřed tehdy, když se něco mění. K tomu jsou ideální vedlejší postavy. Potřebujete-li se v příběhu dostat z bodu A do bodu B, vedlejší postavy jsou ideálním nástrojem. Kdyby například v mé Pouštní včele mrzáček Peres nedal novinářce Ghidě desky s tajnými informacemi, neměla by materiál k odhalení Adamova příběhu.

Okořeňují příběh.

Zatímco hlavní hrdina a hlavní záporák jsou nezbytnými ingrediencemi každého dobrého jídla, vedlejší postavy jsou jeho kořením. Dobře upečená ryba vám bude chutnat mnohem lépe, když přidáte tymián, steak zas potřebuje trochu pepře. Vedlejší postava tak může mít zajímavý koníček, nějakou zvláštnost, či třeba svůj vlastní příběh, kterým čtenáře více zaujme.

Ukazují hlavního hrdinu z jiné stránky.

Většina lidí se chová jinak s nejlepším kamarádem, ve větší skupině kolegů či přátel, v rozhovoru se šéfem či se svou matkou. Správně napsaná vedlejší postava vám ukáže hlavního hrdinu z jiné stránky, než jak se ukazuje v hlavní dějové linii. Může samozřejmě ukázat z jiné stránky i antagonistu, kterého pak čtenář nemusí vnímat jenom jako zlého, ale uvidí i jeho dobré stránky a příběh tak bude propletenější a zajímavější.

Pomáhají rozptýlit napjatou situaci či naopak zvýšit napětí.

Hlavní hrdina může působit nepřístupně, ale pak ho vidíte při večeři s bratrem a hned ho vnímáte jinýma očima. Vedlejší postavy mohou příběh oživit i tím, že dodají jiný úhel pohledu na neřešitelnou situaci. Samozřejmě je dobré sáhnout k osvědčenému receptu – humoru. Kamarád či třeba otec hlavního hrdiny může sršet humorem nebo mít sarkastické poznámky a tím rozptylovat napjaté scény.

Pokud vedlejší postavy neplní nějakou z těchto rolí, nemají v příběhu co dělat. Vaše kniha není autobus, aby byla plná lidí, co se jen tak vezou a pak vystoupí, aniž by jakkoli ovlivnili děj.

Co musíte o vedlejších postavách vědět

Pro vedlejší postavy platí totéž, co platí pro hlavního hrdinu i pro antagonistu: tedy že hlavní věc, kterou byste u nich měli znát, je motivace a cíl. Díky tomu budou moci být plnohodnotnou součástí příběhu. Musí být jasné, co vedlejší postavy chtějí, co je pohání a kam směřují.

Zároveň by měli být něčím zajímaví a nebýt pouhým stínem hlavního hrdiny. Nemusíte pro ně mít příliš podrobně zpracovanou minulost či vlastnosti. Měli by však mít něco, co zaujme čtenářovu pozornost.

Zkuste se rozpomenout, které vedlejší postavy z nějakých příběhů jste si oblíbili, a naopak ty, které jste si neoblíbili, a položte si otázku, proč. Uvědomíte si, že třebaže jste o těchto postavách nevěděli mnoho, něco na nich bylo mimořádné (či mimořádně otravné).

Mně v paměti zůstaly zejména dvě vedlejší postavy – D’Artagnan, jak byl vylíčen ve filmu Muž se železnou maskou, a tanečnice Penny v Hříšném tanci (když mi bylo patnáct). V prvním případě na mě dělala dojem d’Artagnanova vnitřní síla tváří v tvář těžkým ranám osudu v podobě nenaplněné lásky či ztráty syna, v druhém případě šlo o podobný případ – obdivovala jsem vnitřní sílu Penny, kterou matka v dospívání vyhodila z domu a ona se o sebe přesto dovedla postarat.

Naopak nemám ráda Sama Křepelku a Hermionu Grangerovou. Sam mi přišel takový nijaký, příliš zbožňující Froda Pytlíka. Hermiona mi zase šla na nervy stejnou věcí, jakou vadila Snapeovi (a polovině Bradavic), tedy tím, že byla nesnesitelná šprtka. Přestože jsem si k nim nevytvořila vztah, v paměti mi zůstaly.

Nepodceňujte jména

Vedlejší postavy nemusí mít úderná jména či jména se skrytým významem jako hlavní hrdina či antagonista. I tak by ale jejich jména měla být pro čtenáře snadno zapamatovatelná a rozlišitelná. I když o nich třeba několik kapitol neuslyší, měli by si uvědomit, o koho jde, aniž byste to museli pokaždé popisovat a připomínat.

Není proto dobré dávat vedlejším postavám podobně znějící jména či jména začínající stejným písmenem. Jaroslav se snadno poplete s Jaromírem a Dana s Janou. Když místo Jaromíra budete mít Karla a místo Dany Dominiku, čtenář se v nich bude lépe orientovat.

V každém případě se vyplatí psát si jmenný seznam vedlejších postav, obzvlášť pokud jich máte více. Může se stát, že se popletou i vám, a je dobré mít kam nahlédnout, pokud zaváháte.

Nejtypičtější případ vedlejší postavy – parťák alias sidekick

Vedlejší postavy můžou mít mnoho podob. Hrdinův mentor, který mu dává cenné rady či ho dokonce školí. Moudrá či zábavná starší žena v mateřské roli, dodávající pocit bezpečí či odvahu. Sestra, co přivádí hlavního hrdinu k šílenství, či šéf, co hlavní hrdinku šikanuje.

Nejtypičtějším příkladem, který má řada knih, je to, co angličtina nazývá termínem sidekick – nejlepší kamarád, který hlavnímu hrdinovi stále po boku, věrný parťák, kumpán, společník. Je to Sam pro Froda Pytlíka, Ron Weasley (a Hermiona Grangerová) pro Harryho Pottera či Chewbacca pro Hana Sola, Robin pro Batmana či doktor Watson pro Sherlocka Holmese. Někdy se můžete setkat i s termínem bromance, tedy tak blízký vztah mezi dvěma kamarády, až je z toho skoro bratrská romance. Sidekick může být i zvíře – typickým příkladem je drak Saphira v Eragonovi.

Vzhledem k tomu, že čeština nenabízí žádný dobrý překlad tohoto slova (nejvíce se tomu blíží slovo parťák, ale to se mi nelíbí), budu používat pro větší názornost anglický termín sidekick.

Sidekick plní samozřejmě všechny výše zmíněné úlohy – rozvíjí postavu a posunuje příběh vpřed a podobně. Zároveň poskytuje hlavní postavě protiváhu, v duchu hesla, že protiklady se přitahují. Je-li hlavní hrdina vznětlivý, bude sidekick klidný. Je-li hlavní hrdina arogantní, bude ho sidekick mírnit.

Jen pozor, zase to s tou odlišností nepřežeňte. Nemusejí se od sebe lišit ve všem, pouze v několika klíčových ohledech, které zvýrazní dané vlastnosti u hlavního hrdiny. Pak by si čtenář mohl položit otázku, proč se vlastně tito dva kamarádí, když nemají lautr nic společného.

Sidekick a mentor není totéž – zatímco mentor učí hlavního hrdinu, hlavní hrdina učí sidekicka.

Ještě pro zajímavost – antagonista většinou nemá sidekicka. Má stoupence, přisluhovače, nohsledy. Stačí, když si vybavíte Smrtijedy sloužící Voldemortovi. Může však mít zvíře – tak má například ve Šmoulech čaroděj Gargamel kocoura Azraela či Voldemort hada Nagini.

Při psaní tohoto článku jsem se zamyslela, jestli jsem sama nějakého sidekicka ve svých románech vytvořila. Adam z Pouštní včely žádného takového nemá. Má – tedy měl (spoiler alert!) nejlepšího kamaráda Martina, ten se ale na sidekicka nekvalifikuje, protože jej příběhem neprovází. Míša z románu Míša v síti má nejlepší kamarádku Báru, ta je ale druhou, i když méně významnou, hrdinkou této knížky. Jediná skutečná postava, která se na termín sidekick v mých knihách kvalifikuje, je Lucille z mé prvotiny Nikki, vrať se.

Pro zajímavost: V literární terminologii existuje nejen termín pro hlavního hrdinu (protagonista) a pro hlavní zápornou postavu (antagonista). Nejdůležitější vedlejší postava, která je stále po boku hlavního hrdiny, má také svůj název – říká se jí deuteragonista.

Myšlenková mapa

Jakmile začnete mít v příběhu více postav než hlavního hrdinu a hlavního záporáka, doporučuju nakreslit si myšlenkovou mapu. Zobrazíte na ní nejprve to, v jakém vztahu jsou vedlejší postavy s hlavním hrdinou či s antagonistou. Pak se na obrázek podívejte s odstupem a zkuste si představit, kde se mohou tyto vedlejší postavy propojit i mezi sebou. Uvidíte, že se tam skrývá spousta zajímavých podzápletek či epizodických situací, které mohou příběh oživit a obohatit!

V Pouštní včele jsem si s vedlejšími postavami velmi vyhrála a pomohla mi k tomu právě myšlenková mapa. Díky ní mě napadlo, jak můžu propojit novinářku Ghidu, která je „autorkou“ celého příběhu, s milenkou ředitele CIA Monicou, která jí zaseje brouka do hlavy.

Takhle vypadala myšlenková mapa Pouštní včely (po rozkliknutí uvidíte ve velkém). Vy si ji samozřejmě můžete vypracovat úhledně třeba v programu Malování, anebo na vytištěných kartičkách, které poskládáte kolem hlavního hrdiny. I takováto myšlenková mapa nakreslená “na koleně” však plní svůj účel.

Co při psaní vedlejších postav nedělat

Nepřidávejte příliš mnoho detailů o vedlejších postavách. Do příběhu zahrňte jen to, co je pro něj opravdu podstatné. Nadbytečné informace využijte pro případné pokračování příběhu.
Nepřežeňte jejich bombastičnost. Vedlejší postavy na sebe nemají strhnout pozornost z hlavního hrdiny a „překřičet“ ho v každé druhé scéně.
Nemějte příliš mnoho vedlejších postav. Čtenáře tím zbytečně zahltíte. Podívejte se, jestli se ze dvou méně podstatných vedlejších postav nedá udělat jedna.
Svůj příběh nemusí mít absolutně všechny osoby, které v příběhu zmíníte. Má-li váš hlavní rodina rodiče či manželku, kteří však na příběh nemají vliv, stačí to někde zmínit a dále se tomu nevěnovat.
Stejně tak nepotřebujete pojmenovávat a uvádět podrobnosti o lidech dokreslujících scénu – například hostech v restauraci, které si váš hrdina bude prohlížet při čekání na svou milovanou, či pejskaře, které hrdinka potká v parku cestou domů.

Potenciál pro další díly

Vedlejší postavy mohou mít svůj vlastní příběh. Skrývá se v nich potenciál k pokračování knihy. Hodí se to zejména ve chvíli, kdy osobní příběh vedlejší postavy začíná nabobtnávat a hrozilo by, že zastíní hlavního hrdinu. Může pak mít svou vlastní knížku jako pokračování té původní.

Příkladem může být Mlok Scamander z Harry Pottera, smyšlený autor encyklopedie Fantastická zvířata a kde je najít. Z nepodstatné vedlejší postavy se stal hlavním hrdinou zfilmovaných Fantastických zvířat. Dalším příkladem je Britt-Marie. Je to protivná vedlejší postava z úžasných románů švédského spisovatele Fredrika Backmana, která se stane hlavní hrdinkou další knihy, kde ji vidíme z úplně jiného úhlu a nemůžeme si ji neoblíbit, ačkoli v původní knize nám jde na nervy.

Tip: Pokud vám přebývají informace o některé z vedlejších postav, můžete je využít například na propagačním blogu, který založíte ke své knížce. Čtenáři, kteří si danou postavu oblíbí, o ní budou moci nalézt další údaje, které se již do knihy nevešly.

Akční kroky do následujícího týdne

Udělejte si seznam všech postav, které v příběhu budete mít.
U každé z postav si napište 1) její jméno, 2) její motivaci.
Udělejte si myšlenkovou mapu, kde si nakreslíte, v jakých vztazích jsou všechny postavy ve vašem příběhu.
Pokud vás zaujal nápad vymyslet hlavnímu hrdinovi sidekicka, pak se podívejte na vlastnosti hlavního hrdiny a představte si, jaké opačné vlastnosti by mohl mít, aby zvýraznil vlastnosti hlavního hrdiny.

Příběhové kostky pro tento týden…
…dnes s kriminální zápletkou a zároveň magickými motivy! Schválně, jaký se vám z toho podaří vytvořit příběh!